Nápad zrealizovat výstavu věhlasného člena benátské školy 16. století Tiziana přišel v létě roku 2013. „Tehdy se kurátorka výstavy, profesorka Serena Baccaglini, spojila s profesorem Lionellem Puppim a ten se velice nadchl. Ihned začal pracovat na koncepci,“ říká koordinátorka akce Monika Burian Jourdan.
Původní termín výstavy byl dle jejích slov dohodnutý už na jaro loňského roku. „Je nutné počítat s tím, že instituce, od kterých se díla zapůjčují, potřebují minimálně šest až dvanáct měsíců na to, aby se vyjádřily,“ vysvětluje koordinátorka.
Potíže s povoleními a převozem děl tak datum zahájení výstavy posunuly až na konec roku 2015. Na zpoždění měla zároveň částečně podíl i politická situace v Itálii, kde se vyměnila vláda, tudíž i ministr kultury, který zapůjčení děl z italských institucí dle zákona musí schválit.
Název výstavy Tiziano – Vanitas, Básník obrazu a odstínu krásy odkazuje na umělcův jedinečný um vhodně využít barvy a šerosvitu. Patrné je to především u jeho portrétů, kterými se Tizian, celým jménem Tiziano Vecellio, nejvíce proslavil. Obdivován dodnes zůstává hlavně pro svůj talent vyobrazit v portrétech ženskou tvář i tělo v jejich plné kráse.
V Praze budou vůbec poprvé k vidění jeho mistrovské obrazy Mladé ženy se zrcadlem, častěji nazývané jako alegorie Vanitas, které si organizátoři zapůjčili z Barcelony a dalších sbírek.
Dalším důvodem, proč Císařskou konírnu navštívit, může být i věhlasné dílo Flora, které se prozatím vystavovalo pouze ve Florencii. Kromě toho v Císařské konírně vystaví i malířovy samostatné autoportréty, nebo dokonce jeho tváře vložené do obrazových kompozic.
Chybět nebudou ani předměty, které Tiziano používal za svého života. „Přiblížíme také Tizianovu dílnu při jeho benátské rezidenci v Biri Grande, která dosáhla již za doby své činnosti obrovského věhlasu a díky své péči o detail uspokojovala i tu nejnáročnější klientelu,“ říká Lionello Pupp. Opravdovým klenotem výstavy má být dokument ze 16. století – diplom císaře Karla V. – díky kterému byl Tizian nominován na člena Palatiny a Rytíře římského impéria.
Velkou lásku a obdiv k Tizianovým dílům choval už český král a římský císař Rudolf II., pro něhož byla jeho sbírka uměleckých děl největší chloubou. Po Rudolfově smrti bohužel většina děl opustila české území a zamířila do šlechtických, církevních a osobních sbírek.
V roce 1621 měla Obrazárna Hradu podle soupisu celkem jedenáct originálních Tizianových pláten a čtyři kopie, kterých během šestnáctého až osmnáctého století vznikaly stovky kvůli umělcově neutichající popularitě. Původní velikost sbírky se už nikdy nepodařilo obnovit. Výstava v Císařské konírně Pražského hradu potrvá do 20. března příštího roku.
