Kromě snímků Sudkových přátel a naopak fotografií, na nichž kolegové zvěčnili jeho, připomene výstava také osobnosti, které vstoupily do Sudkova života nebo on do jejich. Bez ohledu na to, zda se spolu skutečně někdy potkali.
Josef Sudek (1896-1976) se narodil v Kolíně a patří mezi tuzemské fotografy světového věhlasu. Vyučený knihař od dětství experimentoval s fotografickým aparátem. Po ztrátě pravé ruky na italské frontě se ve dvacátých letech rekvalifikoval na profesionálního fotografa a nastoupil zároveň na cestu uměleckého fotografa.
Dokladem toho je cyklus fotografií z prostředí pražské Invalidovny, kde nedobrovolně po první světové válce pobýval. Jeho skutečná kariéra začala nástupem do nakladatelství Družstevní práce, a to na přímluvu významného pražského právníka Václava Nedomy, se kterým později udržoval přátelské vztahy. Mnoho dalších jeho přátel i další lidi Sudkovi v životě pomáhali a on jim to plnými hrstmi vracel.
V době, kdy začala jeho skutečná umělecká kariéra, ho obklopovalo neuvěřitelné množství osobností uměleckého, kulturního a obecně veřejného prostoru. Inspiroval je a zároveň jim byl příkladem, učitelem a mnohým dokonce štědrým mecenášem.
Sudkovo lidské a umělecké charizma bylo natolik silné, že svou tvorbou ovlivnil mnoho dalších uměleckých generací.
