Kouzlo výstavy spočívá v tom, že ucelený soubor poválečné tvorby Františka Muziky (1900-1974) není výběrem nějakého historika umění, nýbrž vznikl nákupem jediného sběratele. "Je to dvanáct obrazů, které se prostě někomu líbily natolik, že si je pořídil. A pro mě je atraktivní, že někdo dokázal vytvořit sbírku, která v sobě skrývala takovéhle poklady," říká znalec aukční síně Dorotheum Michal Šimek, který výstavu přichystal.
Sympatie rozhodovaly
Muzika totiž rád prodával svá díla lidem, se kterými si padl do oka a kteří dokázali jeho práci ocenit spíše po umělecké než finanční stránce. "Těžko se to zpětně vysvětluje, zvlášť když člověk Muziku nezažil. Já jsem měl to štěstí bavit se s některými sběrateli, kteří ho osobně znali. Fungovalo to asi tak, že byl schopný dát přednost nadšení konkrétního milovníka svých obrazů před lukrativnější finanční nabídkou," vysvětluje Šimek princip, na němž se Muzikova díla do soukromých sbírek často dostávala. Už za malířova života totiž hodně jeho obrazů přišlo do státních sbírek, dodnes jsou zastoupené jak v pražské Národní galerii, tak v jednotlivých krajských obrazárnách. "Ty státní nákupy byly příležitostí k výdělku, a pak si mohl dovolit přivřít oči," dodává Šimek.
Konkrétní okolnosti, za jakých se dostalo dvanáct zásadních Muzikových pláten do sbírky manželů Gerlingových z Německa, se při přípravě aukce a výstavy přitom povedlo rozkrýt až na poslední chvíli.
Gerlingovi stáli za galerií Baukunst v Kolíně na Rýnem. S Muzikovým dílem se pravděpodobně seznámili v roce 1969, kdy vystavoval v Německu. Zřejmě je nadchlo natolik, že mu v roce 1972 udělali velkou retrospektivu. "Podoba výstavy a katalogu nejspíš zase nadchla Muziku, takže dal dvanáct obrazů do sbírky někomu, koho znal a kdo měl rád jeho umění. A komu byl vděčný," soudí Šimek. Skutečnost, že díla skončila v dobrých rukou, dokládají fotografie z interiérů rodiny sběratelů, které jsou i součástí katalogu, jenž k výstavě vychází. Všech dvanáct obrazů se stalo na dlouhou dobu součástí jejich domova. Podle Šimka je výstava i výpravný katalog jakousi poctou jak Muzikovi, tak jeho citlivým sběratelům. Výstava začne 5. září v Galerii České spořitelny v pražské Rytířské ulici, vstup na ni bude volný.
Do špičkových sbírek
Aukce se bude konat 21. září v pražském hotelu Marriott. Každý z obrazů se bude dražit zvlášť. Většina z nich reprezentuje průřez tvorbou 50., 60. a začátku 70. let. Nejcennějším klenotem sbírky je Zátiší s hlavou v šedé z roku 1948, jehož vyvolávací cena je 1,2 milionu korun. Nejlevněji vyjde zájemce Larva XIV v červené, která se vyvolává za 200 tisíc korun. "Snažili jsme se zohlednit, že dáváme na trh takový počet Muzikových obrazů, jaký se tu ještě neobjevil. Ceny jsou nastavené tak, aby to byla atraktivní nabídka a zároveň zůstaly důstojné vzhledem ke kvalitě a významu děl," vysvětluje Šimek.
Po aukci sbírka už nejspíš nikdy nebude k vidění v ucelené podobě. "Bylo by krásné, kdyby ji někdo koupil celou. Na jednu stranu bych byl hrozně rád, kdyby se to někomu povedlo. Ovšem na zániku každé sbírky je hezké to, že zároveň vznikne nová. Doufám, že ti, kteří mají Muziku rádi, o ty obrazy svedou boj," říká Šimek. A připomíná, že každý z dražených obrazů je výjimečný. I téma larev, které je zastoupené čtyřmi obrazy, je pokaždé ztvárněné jinak: "Každý ze sběratelů může sáhnout po svém vysněném kousku. Budeme rádi, když tyhle špičkové obrazy doplní špičkové sbírky. Podobné práce v nich musejí chybět, protože nikdy nebyly k dispozici."
