Netuší, na rozdíl od tuzemských čtenářů, že si s ohledem na vlastní svobodu nevybral nejlépe. Dočká se však nakonec i sametové revoluce. V překladu Heleny Beguivinové vydává román nakladatelství Argo, kterému vděčíme už i za první Guenassiovu knihu Klub nenapravitelných optimistů. Navíc teď přiváží autora do Prahy, v sobotu odpoledne bude obě knihy podepisovat a besedovat o nich na Světě knihy.
"Kdyby tahle kniha byla hudbou, nutně by musela být tangem. Malátným tangem. Rytmus románu určuje píseň Volver od Carlose Gardela," tvrdí Guenassia. Ostatně Josef Kaplan, který se narodil v roce 1910, Gardela miloval už v mládí. I díky němu se naučil tančit tak, že ho ženy i v té cudné době chodily samy žádat o tanec.
Vystudoval medicínu v Paříži, antisemitskému běsnění unikl pobytem v Alžíru. O to svíravější pak je jeho pobyt v komunistické zemi, která ho v jednom momentě dokonce uvězní za špionáž.
V úvodu románu během alžírských radovánek a přátelských diskusí Josef odmítá Kafku jako představitele české literatury, tvrdí, že mu nerozumí, a fakt, že se jeho vlastní jméno nápadně podobá Josefu K. z Procesu, bere na lehkou váhu.
Zato v Bartolomějské ulici během výslechů si na Kafkovu figuru vzpomene víc, než je mu milé. To už se píše rok 1966, z Prahy odlétá Ramón Benitez. Přesně tohle jméno má v pase napsané Ernesto Guevara řečený Che, v Československu mu léčili astma.
Právě míchání historických faktů a smyšlených životů románových postav je nejpřitažlivější na Guenassiových knihách. Jiskřivý náraz pravdy a fikce vytváří dokonale čtivý inteligentní svět vztahů na pozadí dějinných historických milníků.
