Tomáš Baťa známý i neznámý
Publikace nakladatelství Kniha Zlín nazvaná Tomáš Baťa známý i neznámý je holdem i splaceným dluhem. Holdem proto, že se víceméně klaní muži, jehož „životním posláním bylo konat dobro“, a kontroverzím se vyhýbá. A dluhem jednoduše proto, že o Baťovi-zakladateli víme vše, zatímco o práci jeho syna jen málo.
Autor publikace Stanislav Knotek, dlouholetý spolupracovník a český právník Tomáše Bati juniora, píše v úvodu: „Tomáš Baťa mladší se v našich zemích stal obětí popularity svého otce a také více než čtyřicetiletého tabu, pokud jde o jméno Baťa.“
Tomáš Baťa ml. se v roce 1989 po mnoha letech prošel zlínskou továrnou.
„Když se Tomáš Baťa v prosinci roku 1989 objevil na balkonu zlínské radnice, davy nadšených občanů vítaly v jeho osobě de facto jeho otce. Všichni, kdo se s ním potkávali, zmiňovali s úctou Baťův systém řízení, jeho revoluční sociální reformy, podnikatelské úspěchy, a tím vlastně velebili a celebrovali úspěchy jeho otce,“ popisuje.
A dodává: „Nikdo se nezajímal o to, co dokázal jeho syn, který musel v roce 1939 uprchnout před nacisty a neměl příležitost svoji genialitu na území Československa projevit. Vím jistě, že ho toto přehlížení značně trápilo, ale nikdy to nedal najevo. Už z úcty k otci a jeho dílu.“
Milion párů denně
Tomáš Baťa mladší s maminkou Marií a otcem Tomášem v jejich zlínské vile.
Tomáš Baťa mladší přitom dokázal po skončení druhé světové války a po devastačním znárodnění československých baťovských provozů firmu uhájit a na samém úvodu sametové revoluce přijet se svou ženou Sonjou do republiky jako šéf firmy, jejíž pobočky byly ve více než šedesáti zemích světa. Dodnes je firma Baťa (tedy spíš Bata Shoe Organization) největší rodinnou obuvnickou firmou na světě, denně prodá na planetě milion párů obuvi.
Tomáš Baťa mladší na snímku z roku 1937.
Osud Tomáše Bati juniora (narodil se v roce 1914) je podobně poutavý jako příběh jeho otce, jenž tragicky zahynul při havárii letadla v roce 1932. Firmu po tom neštěstí převzal jeho nevlastní bratr Jan A. Baťa spolu s Dominikem Čiperou a Hugem Vavrečkou, a byla to firma ve výborné kondici, navzdory hospodářské krizi.
Knotek knihu koncipoval do tří částí – v té první na Baťu vzpomínají politici okolních států (včetně třeba Magdy Vášáryové) i starostové obcí z okolí Zlína. Druhou tvoří podnikatelův nepříliš rozsáhlý životopis. A tu poslední, nejzajímavější, poznámky a statě samotného Bati juniora.
Školy dokončil Tomáš Baťa mladší v zahraničí, a když začala druhá světová válka, odjel do Kanady.
Třeba ve své úvaze z roku 1934 psal o budoucnosti provozu za čtyřicet let, což se tehdy muselo jevit jako vesmírná budoucnost – byť vlastně předpověděl jakési předchůdce dnešních e-shopů.
„Objednávky bude zákazník činit většinou televizními radioaparáty, které jsme dodali do každého bytu. Pomocí nich bude mít zákazník možnost vidět před sebou nejen svého prodavače, ale i zboží, které požaduje.“ A dodával, že bude standardem jíst z papírového nádobí, které se po použití vyhodí, aby si hospodyňky nemusely máčet ruce, a k cestě na tenis budou lidé používat aerotaxi.
Svět plný bosých lidí
Autor vše prokládá množstvím fotografií a archivních materiálů. Včetně třeba i jedné nezáměrně úsměvné fotky, která zachycuje mladé manžele Baťovy na cestě za rozšířením podniku do Afriky, na níž stojí uprostřed hloučku domorodců... kteří jsou, jak jinak, bosí.
Tomáš Baťa junior se svým otcem.
„Svět je plný bosých lidí,“ kontruje Baťa junior a místo socialistických zemí, kde se už podnikat nedá, se soustředí na asijský a africký trh a na Jižní Ameriku. Za války sbíral zkušenosti ve Spojených státech a v Kanadě, jejíž občanství získal. Od roku 1946 do roku 1960 výroba firmy vzrostla čtyřnásobně.
„Největší expanze nastala hlavně ve frankofonní Africe, kde jméno Baťa doslova zdomácnělo. Nepřekvapí proto, že v některých domorodých jazycích se jméno BAŤA stalo synonymem pro slovo BOTA a ve slabikářích se logo Bata objevuje u písmene B,“ popisuje Knotek v podnikatelově příběhu. V Indii je prý dodnes značka Baťa populárnější než Coca-Cola.
Pořad Na plovárně - Tomáš Baťa
Baťa junior však už v padesátých letech řídil trochu jinou firmu, než jeho otec zakládal, změnila se politická situace a i on musel své kroky dělal s ohledem na ni. Za jedno ze svých nejpodstatnějších rozhodnutí považoval prý pokyn, aby jednotlivé prodejny rozšířily sortiment i o boty jiných značek, což ve svém důsledku vedlo k decentralizaci obchodu a k jeho nezávislosti na místních podmínkách.
„Těsně propojené výrobní podniky a prodejní sítě nemohly být a nebyly schopny konkurovat náhlému přílivu zboží z ostatních částí Evropy, o levném zboží z Orientu nemluvě. Tehdy jsem musel učinit snad nejzávažnější rozhodnutí své obchodní kariéry. Vzhledem k vývoji jsem pochopil, že musíme oddělit maloobchodní část naší organizace od části výrobní,“ řekl k tomu sám Baťa.
Mimochodem, ve svých projevech a textech uměl Tomáš Baťa junior nejenom nadšeně popisovat zásady fungování velké firmy, ale i kritizovat, třeba když českým pobočkám sděloval v roce 2000 své výhrady: „Je to někdy malá ochota přijímat cizí zkušenosti a zásady, strach přiznat, že něčemu nerozumím, a jakýsi nepochopitelný pocit nadřazenosti a podceňování cizích manažerů.“
