Ti nejrychlejší už navečer asi vytuší, kdo že to zemře a kdo přežije. Sedmá, závěrečná kniha Harry Potter and the Deathly Hallows, jejíž český překlad má vyjít počátkem příštího roku, je od dnešní půlnoci ve světových, ale i některých tuzemských knihkupectvích.
Žije si svým životem, bez ohledu na pirátské verze, z nichž ta poslední, oskenovaná a špatně čitelná, byla podle všeho pravá. A možná, že fanoušky na poslední stránce podvědomě napadne: nebylo by vlastně lepší, kdyby ten vytoužený okamžik, ke kterému se upínali celé roky, ještě nenastal? Co kdyby s Harrym mohli ještě chvíli dospívat?
Nenáviděný konec?
"Někteří to budou nenávidět, absolutně nenávidět," zlověstně se vyjádřila Rowlingová o konci série v dokumentu britské televize ITV, který se má vysílat v zimě. Zachycuje i poslední práce na knize, kterou autorka dopisovala v edinburském hotelu. To ještě fanoušci neúnavně hlasovali, koho si tentokrát smrt vybere. Britští sázkaři byli původně přesvědčeni, že to bude sám Harry Potter.
Nejčastěji se však v tipech objevovali dobrácký obr Rubeus Hagrid a neproniknutelný učitel Severus Snape, o němž stále není zcela jasné, proti komu a s kým hraje. V Británii ohlásili bezplatnou telefonickou linku, kde školení odborníci utěší nešťastné čtenáře, v některých firmách si prý zaměstnanci berou na pondělí volno, aby v klidu mohli knihu dočíst. Jako by v kulturním světě momentálně neexistovalo nic podstatnějšího a diskutovanějšího než osud teenagera, který umí čarovat a bojuje se zlem.
Má to být nejrychleji prodávaná kniha na světě, pro kterou je několik milionů výtisků denně vcelku normální tempo. Může za to obratný marketing, anebo ten starý dobrý příběh, který ani na začátku 21. století neskomírá tak, jak mu mnozí předpovídali?
Potutelná vypravěčka
I největší skeptikové přiznávají, že Rowlingová umí vyprávět. Přitom osnova o sirotkovi předurčeném zachránit svět není zrovna převratná a předchozích šest knih se více méně drželo osvědčeného modelu školního roku, který začínal Harryho útrpnými prázdninami u pěstounů Dursleyových a pokračoval v Bradavicích.
Bylo by však nespravedlivé Rowlingovou těsnat do jediné škatulky. Prostředí anglické internátní školy šikovně prolíná s detektivkou, psychologickým příběhem o dospívání, v posledních třech knihách nešetří až hororovými scénami. Samozřejmě, v podstatě je to fantasy na hranici dětské a dospělé literatury, ale čarodějové, pololidé, draci a přízraky, které mají schopnost měnit podobu, očarovat a uhranout, se vyskytují už ve starých lidových pohádkách.
Rowlingová používá jednoduchý, nicméně srozumitelný, osobitý jazyk, kterým děj bez okolků žene kupředu. Pobaveně rozehrává dialogy, vystihuje situace, ale i povahy. Třeba taková Petunie Dursleyová: "byla hubená blondýna a krk měla skoro dvakrát delší než jiní lidé, což se jí velice hodilo, poněvadž ho celé hodiny natahovala přes plot a slídila, co se děje u sousedů."
Stojí za povšimnutí, že Dursleyové manžel Vernon byl naopak tělnatý a žádný krk neměl. I když od prvního dílu série potemněla a zvážněla, stále jí nelze upřít velmi britský a velmi příjemný smysl pro humor. Je hodně potutelný.
Mnohoznačné postavy
Není snad fanouška, který by si při četbě nevybavil někoho ze svých spolužáků, příbuzných či učitelů. Natolik jsou Rowlingové postavy uvěřitelné, přesvědčivé. A podobně jako v životě první dojmy klamou - minulost, vývoj, kvality, ale i slabosti, chyby dětských a dospělých aktérů se odhalují pozvolna, díl za dílem. I ten stále zpupný student Draco Malfoy někdy osaměle pláče po záchodech a Harryho zesnulý tatínek, obecně považovaný za hrdinu, byl v patnácti docela arogantní kvítko.
A nezpochybnitelná bradavická autorita, dobrácký ředitel Albus Brumbál? "Ovšem, jak jsem ti už dokázal, dopouštím se omylů jako kdokoli jiný. Naopak, protože jsem - promiň mi to tvrzení - o něco chytřejší než většina lidí, bývají o to větší i moje omyly," vysvětloval Harrymu. Patřil snad mezi Brumbálovy největší omyly i ten, že lidem důvěřoval až příliš, že neotřesitelně doufal, že se v nich nakonec projeví to lepší? To se v sedmé knize teprve ukáže, i když Brumbál žije už jen ve vzpomínkách.
Morální příběhy
V Rowlingové příbězích nahánějí hrůzu trollové, trojhlaví psi či obři vynořující se ze tmy, ale to nejmrazivější zlo páchají lidé, kteří se dobrovolně vzdávají své lidskosti - v touze po moci, úspěchu, snaze ovládat, ale i ze zbabělosti či ze strachu. Na rozdíl od řvoucích příšer zabíjejí tiše, krutě a neodvratně.
Autorka svá díla přitom označuje za hluboce morální. "Je klamné předstírat, že i jedenáctileté děti nestojí před morálními volbami. To je nestydatá lež," řekla v dokumentu pro ITV. A tak na rozdíl od řady tvůrců, kteří se před dětmi snažili a snaží zamlčet možné i nemožné útrapy dospělosti, do jejích knih patří vedle lásky, přátelství a radostí mládí také pochyby, zlá náhoda a smrt. Hrdinové se musí umět rozhodnout mezi tím, co je pohodlné a co je správné. Ale také kdy riskovat a vrhnout se vpřed, a kdy vyčkávat. I hrdinství, pokud je zbrklé, může přijít zatraceně draho.
I když je Rowlingová často usvědčována z vypočítavosti a svými pravidelně troušenými dějovými nápovědami účinně přiživuje zápal fanoušků, podařilo se jí ztvárnit jednu odvěkou lidskou touhu. Touhu po něčem, co najednou vstoupí do našich životů, promění je a vytrhne z každodennosti - často klidné, nudné a někdy snad i bezútěšné. Možná podobně kdysi jedna rozvedená matka unikala před životními zklamáními do své fantazie a snila o tom, že z její knihy bude bestseller.
Dnes víme, že nezůstalo u snu. Tak jako její Harry Potter nezůstal navěky boxovacím pytlem pro svého vypaseného bratránka Dudleyho a proti všem okolnostem právě jemu jednou přišel ten podivný pergamenový dopis s pozváním do exkluzivní školy kouzel.
