Vyšel hudební profil Dagmar Andrtové-Voňkové

  • 1
Ze samorostlé písničkářky Dagmar Andrtové-Voňkové, která kdysi myla nádobí na krkonošské chatě, vyrostla virtuoska mezinárodního formátu. Vypovídá o tom dvojalbum Milí moji.

Kolekce je sestavena z nahrávek z let 1976 až 1994, mezi kterými jednoznačně převažují oficiální studiové snímky.

Každý ze dvou disků začíná staršími alby Dagmar Andrtové-Voňkové. To první, nazvané jejím jménem, vzniklo v roce 1986, druhá deska, Živá voda, se dostala na pulty o tři roky později.

Ostatní nahrávky-bonusy, které by vydaly na další dvě alba, vybral Jaroslav Riedel z několika malých desek Andrtové či z archivních koncertních snímků.

Proslavila ji píseň Pastýřka, kterou Andrtová v roce 1971 natočila na magnetofon Sonet Duo a již poslala do soutěže začínajících folkových zpěváků. Ti to neměli v ničem lehké. Největší pohromou té doby byl totalitní režim, který písničkáře pronásledoval a bránil jim ve vydávání desek.

Andrtová nebyla výjimkou. Jaroslav Hutka či Vlasta Třešňák, kolegové z písničkářského sdružení Šafrán, zvolili emigraci a folkové společenství se rozpadlo. Andrtová, která se dlouho živila jako uklízečka, o tom napsala píseň Desatero noh a na album si počkala až do roku 1986.

Ovšem nakonec i z nahrávek, které se jí podařilo udělat, vznikl hudební profil Dagmar Andrtové-Voňkové ze sedmdesátých a osmdesátých let, který je ve všech podstatných rysech dotažený.

Její písně prostupují přírodní i dramatické obrazy o Jánošíkově zradě, travičství nebo bolestné lásce. Lidovou melodičnost a vztah k živlům, větru, vodě či slunci, má písničkářka v krvi. Umí hudbu soustředit do sevřeného, vybroušeného tvaru v nahrávkách Z Vihorlatu nebo Chlapci na tom horním konci.

Možná by se jim dnes říkalo world music. Anebo se Andrtová odrazí k jinému hudebnímu břehu v civilní, uvolněné písni Vyhozený blues.

A pak jsou zde skladby, které přesahují rozměry písní. V osmiminutové kompozici Skočila panenka z věže se Andrtová odpoutala k jakési folkové symfonii, zahrané na jednu kytaru. Ruce přebíhají po celém krku kytary, vybrnkávají ornamenty, rytmicky buší do strun nebo rozeznívají sférické zvuky. Nebylo divu, že takovou virtuozitu obdivovalo také publikum na světoznámém festivalu v dánském Roskilde.

Zaplaťpánbůh za takovou bilanci a muziku, která snese nejpřísnější měřítka. Nyní, s uklizeným stolem, se může Andrtová pustit do dalšího alba. Nové písně už má.

Písničkářka a kytaristka Dagmar Andrtová-Voňková hraje na festivalu Under Plunder v Brně. (31. srpna 2003)