Ve videoklipu k vašemu prvnímu singlu Club Foot z roku 2004 je věnování Janu Palachovi. Jak k tomu došlo?
To nemáme ani tak na svědomí my, ale režisér klipu. Natáčelo se v Maďarsku a on jej pojal jako připomínku událostí z roku 1956. A současně tím chtěl upozornit na to, co se dělo v celém východním bloku v době před pádem železné opony. Takže tam na konec připojil i tohle věnování.
Jméno vaší kapely je spojeno s jinou "historickou" postavou. Lindou Kasabian, členkou Rodiny Charlese Mansona. Ta nejdřív fungovala jako řidička gangu, ale pak byla korunní svědkyní obžaloby. Berete ji kladně?
Pochopitelně záporně. Stačí vzpomenout na ty hrůzy, co Mansonova rodina napáchala. Byl to psychotický zabiják! Na jejím příběhu je zajímavý právě ten obrat, kterým prošla, a že se nakonec postavila na stranu dobra. Přes to všechno si myslím, že byla dost zlá.
Open Air festival na iDNES.czKdo jsou Faithless, Kasabian a Röyksopp, o kterých se poslední dobou tak často mluví? Pořadatelé Open Air Festivalu, kde tyto zahraniční hvězdy vystoupí, a iDNES.cz vám je představují ve videovizitkách. Seznamte se s držiteli řady prestižních cen, jejichž vystoupení vám nabídneme v živých přenosech přímo z festivalu. Začínají v pátek a v sobotu vždy od 17 hodin. 
Faithless - Maxi Jazz 
Röyksopp |
V začátcích jste byli srovnáváni s Happy Mondays, Primal Scream a Chemical Brothers. Kterou z těchto tří kapel máte nejradši?
Mám rád všechny tři. Ale s albem Screamadelica od Primal Scream jsem prožil několik důležitých let svého života. Podobně zásadní pro mě bylo i XTRMNTR. Vtipné je, že zvukem Happy Mondays byla naše hudba inspirovaná někdy před deseti lety, ale lidi nás s nimi začali srovnávat až tak před pěti lety. Ale to je klasika. Podobá se to tomu, když o Beatles v začátcích tvrdili, že jsou jako Buddy Holly. Jsme dost osobitá kapela na to, abychom se dnes bez podobných příměrů obešli.
Nové album West Ryder Pauper Lunatic Asylum se odehrává v psychiatrické léčebně. Proč?
Přišel s tím kytarista Sergio Pizzorno. Jednou v noci koukal na telku, kde dávali dokument o tomhle mentálním ústavu, který skutečně existoval v 19. století. Byl to jeden z prvních blázinců pro chudé, předtím se tahle zařízení stavěla hlavně pro bohaté lidi. Ten příběh ho nadchl a přišel s nápadem udělat o tom celou desku. Vymyslet si postavy a každé z nich věnovat jednu písničku. O to místo ale vlastně až tak moc nejde. Jde o příběhy lidí, kteří jsou nuceni tam žít.
Glastonbury 2007 - Kasabian
Konceptuální alba byla populární v 70. letech. Neměli jste obavu, že dnes s příběhem narazíte?
Jasně, pro kapely nepanují snadné časy. Ale myslím, že naše deska je v tomhle ohledu v pohodě. Je na ní několik singlů, které hrají rádia, a kdo chce, poslechne si ji v kuse. Muzikanti by se neměli tolik ohlížet na pravidla showbyznysu. My prostě chtěli udělat desku. Jak ji kdo bude poslouchat, není úplně naše starost.
Co si myslíte o názoru, že festivaly ztrácejí politický a sociální podtón, jaký měly v 60. letech, a jsou to jen lunaparky pro dospělé?
Něco na tom bude, ale neviděl bych to tak tragicky. U hudebních festivalů byla vždycky na prvním místě hudba a nemyslím si, že by se něco v tomto ohledu tak dramaticky změnilo. A i kdyby, tak na lunaparcích přece není nic špatného.
