Vyprávím osud, ne agitku proti drogám

  • 1
Režisér Dan Svátek zítra uvede do kin Zatracené, svůj první samostatný celovečerní film. Těch prvenství stihl víc. Jde o první český příběh o lidech, kteří za pašování drog sedí v thajském vězení. Svátkův štáb byl první na světě, kdo dostal povolení točit tohle výbušné téma přímo v Thajsku. Zatracení jsou první tuzemskou novinkou roku, šestadvacetiletý Svátek prvním absolventem zlínské školy, který točil film pro kina, aniž studoval i FAMU.

Zřejmě jste i první filmař, kterého zavřeli do thajské cely. Proč?
Asi jen pro výstrahu, ale příjemné to nebylo. V Thajsku jsme dotočili, štáb odjel, já zůstal a šel popřát k Vánocům Emilu Novotnému, asi nejznámějšímu krajanovi, který si v Thajsku odpykává trest. Jenže mezitím úředníci zjistili, že jsem v tom vězení fotografoval, což se nesmí, a zavřeli mě.

Neposadili vás aspoň k Novotnému?

Ne, dostal jsem samotku. Ráno mě sice pustili, ale stačilo to. Nerad na ty pocity vzpomínám a vůbec o tom zážitku nerad mluvím.

Nicméně s podobnými problémy jste museli počítat?
Jistě. Královská filmová komise v Thajsku schvalovala náš scénář skoro rok, ač se děj odehrává ve smyšlené zemi. Poté jsme přijeli, ale povolení nebyla pohromadě, museli jsme je shánět na místě. První den jsme udělali pár záběrů ještě načerno, někdo z místních to asi vyzradil a v poslední den nám zabavili celý natočený materiál; prý patří králi. Výkonný producent Jan Seidl jej sám před královskou komisí obhájil, materiál nám vrátili.

Speciální přílohu iDNES k filmu Zatracení najdete ZDE.



Může thajská strana zasahovat i do hotového snímku?
Chce ho vidět, ale těžko může zakázat jeho tuzemské promítání. Naopak zjišťujeme, jestli film nechtějí uvádět i v Thajsku.

Thajské vězení jste nakonec postavili v Česku, ale ve filmu přesto působí dost věrně. Je skutečnost opravdu tak drsná?
Ještě drsnější.

Je váš postoj k těmto pašerákům či k Emilu Novotnému jiný než na začátku projektu?
To je podstatná otázka. Ano, můj postoj se změnil. Na počátku jsem je litoval, i s vědomím, že si za svůj osud mohou sami. Ten soucit ve mně zůstal, aspoň trošku s hrdinou filmu sympatizuju. Ale něco se změnilo: Novotný chce ode mě peníze. Zhruba čtvrtinu mých honorářů, čtvrtinu z mého podílu na tom, co film v kinech utrží.

Vždyť Zatracení jsou jen volnou variací na jeho případ, Novotný se přece ani na scénáři nepodílel.
To je fakt, jenže pokud se někdo domnívá, že se osud filmového hrdiny podobá jeho vlastnímu, může peníze žádat. O to nejde, nelituju toho, jen bych si představoval jiný přístup, bez skandálu a strašení. Mohli jsme se domluvit. Novotný věděl, že vzniká film do jisté míry o něm, a byl rád, sliboval si nový zájem o svůj případ, podporu veřejnosti. A zničehonic jsem dostal dopis od advokáta, prý pokus o smír - aniž jsem vůbec tušil, že vedeme nějakou válku.

Zaplatíte?
A co mám dělat? Já hlavně chci, aby se Zatracení po všech těch potížích konečně promítali. Věděli jsme, že na tom filmu nezbohatneme.

Jaký je váš osobní vztah k drogám?

Můj film nevypráví jen o drogách, ty v něm jsou prostě zbožím. Mohl to být třeba čínský porcelán - s tím rozdílem, že neničí tolik životů. Ale já se snažím líčit osud mladého kluka, ne osvětovou agitku: Děti, pozor, nefetujte! Zajímalo mě, jak se člověk může dostat do takové situace, řečeno s nadsázkou, do spárů narkomafie. Nevěřím, že ještě dnes může být někdo tak naivní, aby si nechal zaplatit luxusní dovolenou a myslel si, že za to nebudou nic chtít.

Musí mladý režisér dělat ústupky, aby mohl natočit první film?
Musí, ale za výsledkem si stojím, i když o jeho chybách dobře vím. Máte na výběr dvě možnosti. Buď točit i s tímhle vědomím, nebo sedět doma a přemýšlet, jak jednou udělám film-ideál. A to já neumím.

Fotografie z filmu Zatracení.

,