Najít přijatelnou cestu mezi extrémy se pokouší Peter Glotz (1939–2005), německý politik, který sám byl jako dítě postižen "transferem" ze Sudet.
Glotz nepojal téma jako nestranný historik, spíše jako autor literatury faktu vybírající události tak, aby podtrhl hlavní myšlenku: sám fakt i způsob, jak se Češi zbavili svých Němců, je neštěstí a zločin.
Příběh dlouhého soužití...
Tři čtvrtiny knihy autor věnuje soužití Němců a Čechů. Odmítá přístup vycházející z toho, že "někdo si začal" nebo že někdo byl někde první a ti ostatní jsou imigranti. Jde až do doby příchodu německých obyvatel ve 12. století.
Nevidí v nich ani civilizačně nadřazené kolonisty jako tvůrci pangermánských idejí, ani hosty v prostředí plného původních českých obyvatel, jak si to představují naivní čeští nacionalisté – jde o součást procesu migrace, který tehdy probíhal v celé Evropě.
Jako příčinu pozdějšího rostoucího napětí vidí traumata, která v našem prostoru prodělaly oba národy. Češi byli po Bílé hoře stísněni tím, že nebyli po staletí pány ve svém domě. Na Němce zase dolehl zánik Rakousko-Uherska, kdy se z většiny stali menšinou, která se nemohla domoci ani autonomie.
První republiku Glotz označuje za národní stát, který nebyl národní. Aby ho Masaryk s Benešem mohli založit, museli vymyslet československý národ, který pak měl většinu. Snaha poskytnout Němcům více práv přišla až pod tlakem živeným Hitlerovým Německem a pozdě. Umírněným německým vůdcům Praha nenaslouchala.
... a jeho konce
Poslední tečkou byl protektorát, kdy Němci dostali možnost několik let Čechům vládnout. Glotz popisuje zavření vysokých škol, tajný projev říšského protektora Heydricha o tom, že zde "Čech nemá konec konců co pohledávat", heydrichiádu, vyhlazení Lidic i Ležáků, likvidaci odboje. To vše vedlo k tomu, že Češi doma i v exilu došli k názoru o nemožnosti dalšího soužití.
Nejzajímavější částí knihy bude asi pro mnoho Čechů hodnocení prezidenta Beneše. Beneš žil v atmosféře boje vedeného se zločinci, byl pod tlakem domácího odboje, konkurovali mu komunisté, rodina manželky byla ve vězení, příbuzní spolupracovníků v protektorátu zabiti nebo uvězněni. Beneše považuje Glotz za mírného a schopného člověka, jehož deformovala doba a idea vytvořit homogenní národní stát. Uspěl, ale za strašnou cenu.
Němci doplatili na přimknutí se k Hitlerovi, Češi na Benešův diplomatický obrat k Moskvě. Autor cituje záznamy jednání Beneše se Sověty v roce 1943. Beneš tam pronášel věty jako: "Praha musí míti stejnou politiku jako Moskva." A dále: "Budeme konfiskovat zemi, závody, doly, hutě, banky Němců… a když jsem to udělal s německým majetkem, musím pak žádat totéž od Čechů." Když se jeden sovětský hodnostář tázal, co na to čeští bankéři, pravil Beneš: "Přirozeně, že bude zápas, ale my ho vyhrajem."
Vyhnání je užitečná kniha. Pro Němce, kteří se dočtou, že Beneš nebyl ďábel, pro Čechy, kteří zjistí, že jejich soukmenovci v roce 1945 ve jménu národní revoluce rozbíjeli hlavy německým miminům, znásilňovali a kradli. Pobouří to? Možná, ale dospělý člověk by měl být schopen strávit i nepříjemné pravdy.
PETER GLOTZ - Vyhnání
Přeložil Vladimír Pilát. Paseka, Praha 2006, 224 stran, doporučená cena 269 korun.
Hodnocení MF DNES: 
