První česká internetová kniha je na papíře. | foto: Profimedia.cz

Vychází první kniha, které vdechl život český internet

  • 1
Vydat knížku není pořád ještě moc jednoduché. Moderní doba však nabízí jinou možnost: publikovat své literární dílo na internetu.

Tvůrčí psaní na internetu funguje v Česku už více než desetiletí. První server sdružující amatérské literární tvůrce, www. pismak.cz, založil v roce 1997 ze studentského nadšení Oldřich Neuberger.

Na Písmáku se nejdříve potkávalo několik desítek autorů, teď jsou jich už stovky až tisíce. Písmák byl první, ale nezůstal jediný. Podobných více či méně funkčních serverů je už několik desítek, nakladatelství Mezera dokonce před rokem vytvořilo vlastní platformu www.mezera.org, na níž sleduje šest stovek amatérských spisovatelů a básníků.

A po roce fungování vydává také první knihu, která se na serveru urodila. Jmenuje se Nezahrada a napsal ji René Vaněk, který se na web přihlásil pod přezdívkou Ultrainfernal brzy po jeho založení. - O tom, jak se Nezahrada líbila herečce Aně Geislerové, čtěte zde.


"Rozhodli jsme se založit tento web proto, abychom měli přehled o tom, co jsou amatérští tvůrci schopní psát, a abychom mohli podchytit skutečné talenty," vysvětluje Martina Falvey z Mezery. A i když je drtivá většina zveřejněných děl podle jejích slov spíš literárními pokusy, mají podobné platformy smysl.

 "Všichni zaregistrovaní autoři mají možnost si díla navzájem komentovat a hodnotit, existuje také odborný editorský tým, který se k nim vyjadřuje. A autoři se tak zlepšují, pracují na sobě," říká.

Bytosti s exotickým nádechem

Hlavním problémem podobných webů je vytváření spřátelených "klanů" – pokud někdo pochválí váš výtvor, jste mu zavázaní a máte tendenci jeho psaní také chválit nebo alespoň příliš nekritizovat. Takže i když je některé z děl vysoce hodnoceno uživateli serveru, nemusí to o jeho literárních kvalitách ještě vypovídat zhola nic.

"Největší nevýhodou je samozřejmě používání přezdívek, tedy ta neustálá možnost se za něco schovat, nejít s vlastní kůží na trh," připouští Falvey. O Ultrainfernalovi, tedy René Vaňkovi, mělo však nakladatelství jasno hned od začátku.

Nejkrásnější české knihy roku 2008 - soubor prací Antoina de Saint-Exupéryho
"Talent byl vidět hned, jak začal publikovat první kapitoly z Nezahrady, byly to hotové texty, se kterými nebylo nutné redakčně nic dělat," vzpomíná Falvey. Díky internetu tak nakladatelství objevilo netradičního autora, kterému se rozhodlo vydat knihu. A k vydání chystá údajně i další internetové amatérské tvůrce.


"Písmák je nejstarší web tohoto druhu, ale my jsme asi jediné nakladatelství, které takové aktivity sleduje a podporuje," uzavírá Falvey. Připouští však, že díky anonymitě, kterou internet skýtá, si mnoho autorů hraje na tajemné bytosti s exotickým nádechem.

Vaněk není výjimkou. Na záložce jeho Nezahrady se o něm dočteme následující: "Zabývá se výtvarným uměním, počítačovou grafikou, fotografií a studiem okultních věd, jeho velkou zálibou jsou exotičtí pavouci. A vaření."

I internet má pravidla

Přestože jsou servery podporující tvůrčí psaní džunglí, mají svá pravidla. Zveřejňovat svá díla a vstupovat do diskuse smějí jen registrovaní uživatelé. Nesmějí v textech porušovat zákon, tedy například hanobit vyznání či jakékoli skupiny obyvatel, podkopávat lidskou důstojnost, spamovat či propagovat komerční akce.

Zatímco na www.mezera.org "chodí" denně několik set uživatelů, Písmák zaznamenává téměř dva tisíce návštěvníků denně. A je propojený s Literární akademií Josefa Škvoreckého či s Festivalem spisovatelů, v jehož rámci vypisuje soutěž tvůrčího psaní.

Servery s amatérským literární uměním však nejsou jediným rozhraním na internetu, kde vznikají básnická i prozaická díla. Stačí si vzpomenout na Ostravakův blog, z něhož se před pár lety stala vysoce úspěšná kniha.

Tužka, knížka, tvarůžek

V diskusích na Písmáku se neobjevují jen témata spjatá s tvůrčím psaním, virtuálně-literární přátelé tu řeší politiku i své vztahy, Mezera je v kritických diskusích více literární. Na Písmáku funguje i tým osmnácti "kritiků" z řad pokročilých internetových "spisovatelů".

Mezera má hodnocení publikovaných děl komplikovanější. Kterýkoli zaregistrovaný uživatel může přidělovat ostatním body, pokud se mu dílo extrémně nelíbí, udělí mu olomoucký tvarůžek. Ti profesionálnější mají možnost se sdružit do uživatelské redakce, která hodnotí jen výjimečně povedená díla, kterým uděluje kromě bodů i ikonku tužky.

Ostravak Ostravski - karikatura

Nakladatelská redakce pak může k publikovanému textu přidělit symbol knížky, to v případě, že její členové mají dojem, že dílo stojí za klasické knižní zveřejnění.

Nejlépe si momentálně stojí další dílo Ultrainfernala nazvané Chůďák, redakci i uživatelům se líbí i krátká povídka od uživatele Yfča nazvaná Dělej! (skutečně povedená, má spád, pointu a do dvaceti řádek vtipně vtěsnala život uspěchaného člověka), která má pětadvacet bodů od klasických uživatelů a jednu knížku od nakladatelství.

Naopak nejvíc olomouckých tvarůžků nasbírala Svinská pohádka Miluny Voškové. Pokud se k ní chce zaregistrovaný čtenář dostat, musí nejdřív potvrdit, že má žaludek na vulgární výrazy a drsný přístup autorky ho neuráží. "Chcete pohádku, vy malí šmejdi? Tak žerte!" zahajuje uživatelka útok. Nebo uživatel? To na webu nikdy nezjistíte.