Celý název knihy, jejímiž editory jsou David Baggett a Shawn E. Klein a kterou pro Nakladatelství XYZ přeložila Daniela Feltová, je sáhodlouhý: Harry Potter & filozofie - Kdyby Aristoteles byl ředitelem školy v Bradavicích.
Už v úvodu autoři upozorňují, že filozofie vlastně provází Harryho Pottera od samého začátku, od prvního dílu knižní ságy, když připomínají dnes už zapomenutou perličku z pozadí jeho vydání v USA.
"Když vyšel první díl série ve Spojených státech, podtitul The Philosopher´s Stone, jak zní v originále, tedy kámen filozofů, byl změněn na The Sorcerer´s Stone, kámen čarodějů. Důvodem této změny byla skutečnost, že by Američany zmínka o filozofii odradila. Filozofie, jak se myslelo, evokuje ezoterické a skličující představy věže ze slonoviny. Autoři této opravy se ale zřejmě přepočítali."
Kniha je rozdělena do čtyř oddílů, pojmenovaných podle jednotlivých kolejí v Bradavicích: Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel a Havraspár. V každém čtenář najde několik esejů, které se zabývají tématem odvahy, morálky, zla a metafyziky, to vše ve vztahu k jednotlivým postavám a dějům potterovské série.
Harry Potter & filozofie samozřejmě není knihou určenou pro dětské fanoušky čarodějnického učně, mohou ji ocenit jejich rodiče, a to zvláště ti, kteří mají už určitou filozofickou průpravu. Autoři, rekrutující se vesměs z amerických vysokých škol, sice píší odlehčeně, mnozí z nich zjevně vládnou smyslem pro humor, už samotný princip jejich uvažování ale vyžaduje od čtenáře jistou osobní investici.
Kniha je samozřejmě typickým "vedlejším produktem" potterovského kultu a nebýt jeho gigantické popularity, nikdy by nevznikla. Na druhou stranu je krásnou ukázkou toho, že filozoficky hloubat (a to tak, že to dává smysl) lze prakticky o všem. Vyčkejme, jak tomu bude u dalších připravovaných titulů, které budou ve filozofickém kontextu prezentovat Quentina Tarantina, Simpsonovy a Monty Pythony.
