Kašpárkova knížka je drzou výpovědí pankáčského mimina. Zatímco rodiče vidí ve svém dítěti zranitelného tvorečka a automaticky na něj šišlají, dítě v sobě stěží dokáže umlčet prevíta. "Máma je ze začátku vlastně takovej obal na dítě, takže na vás neprší a nemůže vás olizovat pes," tvrdí hrdina příběhu.
Na svět ho vytáhne zvon na čištění potrubí a pak už to jde ráz na ráz: mezi kojením a přebalováním skládá dítě písničky. Třeba Čůrej sem a čůrej tam, která formaci proslavila. "Zní to skoro jako nějaká známá píseň," uvažuje dítě. Malí čtenáři v tu chvíli netuší, proč se ti velcí smějí. Čůrej je totiž předělávkou skladby Should I Stay or Should I Go od The Clash.
Celé by to vypadalo jako vtipná hříčka literárně nadaného otce, nebýt faktu, který knihu posouvá o třídu výš: tady se na děti nepitvoří a věří se jim. Není koho vychovávat, to, že je někdo neposedný, ještě neznamená, že zlobí. V tom bejbypankový Kašpárek v rohlíku svou rockovou intuicí předběhl dětské psychology.
