Dřina ve stalinistickém pracovním táboře (ilustrační snímek)

Dřina ve stalinistickém pracovním táboře (ilustrační snímek)

V češtině vychází svědectví o životě v Gulagu. Tentokrát od dozorce

  • 107
Pod názvem Život mi vzal BAM vychází v češtině otřesné svědectví o životě v jednom z nejhorších stalinistických pracovních táborů přímo od jednoho z tamních dozorců Ivana Petroviče Čisťakova.
Život mi vzal BAM (obálka)

Autentický deník dozorce nedávno nalezli specialisté z ruské humanitární organizace Memorial v archivu KGB. Deník Ivana Čisťakova, velitele strážní čety na stavbě Bajkalsko-amurské magistrály, je unikátním svědectvím o 30. letech v Sovětském svazu i o každodenním životě ve stalinistických lágrech.

Většina vzpomínek na nelidské vězeňské podmínky při budování "velkých staveb socialismu" totiž pochází od obětí stalinské represivní mašinérie, zatímco zde se čtenáři naskýtá možnost nahlédnout "na druhou stranu barikády".

Ivan Petrovič Čisťakov byl nadaný Moskvan, milující své město a radši nevybočující z bezbřehé šedi rané sovětské éry. Bůhvíčím se však nicotně provinil, byl vyloučen ze strany a stalinský režim ho zanedlouho povolal střežit živly jen o málo nebezpečnější a nepřizpůsobivější, než byl v očích partajníků on sám.

Ivan Petrovič Čisťakov

O jeho osobě toho není mnoho známo. Ví se, že se narodil v Moskvě a v letech 1935-37 sloužil jako důstojník strážní čety v BAMLAGU, největším a nejhorším pracovním táboře na Sibiři. V roce 1935 mu mohlo být kolem pětatřiceti let. Z jeho poznámek lze vyčíst, že měl vyšší vzdělání, zajímal se o literaturu a umění. Než byl nuceně odveden do armády, pracoval v Moskvě jako inženýr. Nakonec se sám stal obětí represálií v letech 1937-1938 a zemřel na frontě v Tulské oblasti roku 1941.

Gulag - Vorkuta

Deník zahrnuje především roky 1935-1936, tedy období těsně před spuštěním Velkého teroru. Text je úsporný, psaný v krátkých větách – často vyjadřuje pocity a zaznamenává přímé řeči. V centru všeho je každodennost na stavbě BAMu, zima a touha po návratu.

V každodenních zápiscích Čisťakov přesně zaznamenává drsné sibiřské klima, špatné ubytovací podmínky, primitivní a surové podřízené, hysterické a hloupé nadřízené, rvačky mezi zločinci, vraždy v kasárnách a neustálé pokusy o útěk ze strany vězňů. Situace mu připadá hrozná, stýská se mu po předchozím civilním životě a má strach, aby neklesl na úroveň svých kolegů.