Liehm
Bezmála sedmisetstránkový výbor dokládá, proč se do pozice prestižního žurnalisty dostal a jak jeho texty mohou rezonovat i v dnešním čtenáři, i desítky let po jejich napsání. Shrnuje téměř všechny články, které převážně v Paříži žijící Liehm napsal pro demokraticky levicově zaměřený časopis Listy vycházející v Římě. Autor zde své příspěvky podepisoval pseudonymem Dalimil a odtud také pochází název knihy.
První a nejrozsáhlejší oddíl knihy je věnován politickým komentářům z let 1971–1989. Poslední je z prosince revolučního roku a je jakýmsi vzkazem do vlasti, jež začala procházet politickými změnami. Mnohé z textů z dnešní perspektivy ukazují velmi zajímavé Liehmovy postřehy, ať už se týkají situace v bývalé vlasti, nebo v zahraničí.
Ještě za pobytu v Československu byl A. J. Liehm novinářem především kulturním – a kultuře patří také druhý oddíl knihy. Autor se v něm vyslovuje například k tehdy aktuálním v exilu vydaným knihám Josefa Škvoreckého, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka či Adiny Mandlové.
Do kultury zasahují i dva poslední oddíly výboru, rozhovory se Škvoreckým či s ruským lingvistou Jakobsonem, spojeným s Prahou, a velmi pěkné – lze-li toto slovo v daném žánru použít – portrétní nekrology.
