Byt se stává vězením pro postavy chorobně závislé na sexuálním manipulátorovi, neschopné vyjít do světa tušeného jen za okny.
Brigitte Bardotová prý kdysi řekla, že se všichni jednou sejdeme v téže posteli; může být, ale tihle čtyři se v ní sešli jen pro dráždivou zajímavost z vůle autorů. Padesátník, jenž k sobě poutá mladičkého milence, jeho snoubenku i odloženého milence "předělaného" na ženu, by měl vyzařovat silné charizma, ale působí spíš jako protivný, uměle udržovaný playboy za zenitem. Mladík, kterého si zotročí, by měl vzbuzovat lítost, jenže na to se příliš ochotně nechává živit. Zkrátka je to film-podobenství, založený na studené konstrukci absurdity.
Zato Nachové plachty režiséra Miroslava Janka hýří poezií a náladami, jež se snaží postihnout přirozenou pospolitost snílků s duší námořníků, kteří salutují, vytahují stěžně, a přitom, jaksi mimochodem, hrají divadlo. Parta bratří Formanů, která divadelní loď budovala, tu zosobňuje hravé i pracovité soužití mezi loutkami, hrnci, kladivy a zvířaty, kde se mluví a zpívá v několika jazycích a lodníci věcně upozorňují: "Hlavně žádný alkohol a pořád se něčeho držte." Janek si ovšem všímal víc Alexandra Grina, jehož text "Formani" inscenovali, a jeho pocitu z první plavby: "Byl jsem šťastný už proto, že jedu." Jako by si řekl: oni si hrají, já chci taky; stvořil vlastní prostředky, jak atmosféru popsat, avšak prostředky příliš abstraktní. Nachové plachty dávají spíše jen tušit, o co šlo a chce jít - pro člověka, který nesedí přímo na palubě, nýbrž přihlíží v kině, je to prožitek těžko přenosný.
Zdálo by se, že aspoň Zlatíčka pro každého, nepřekvapivá, ale milá romantická komedie ze zákulisí Hollywoodu, vyhoví všem. Vždyť to má už v názvu a pak, nepotřebuje ani návod k použití: každý ví, že Julia Robertsová, na počátku tučná popelka ve stínu slavné sestry, musí v závěru získat vysněného prince. Jenže tu podívanou zase těžko snášejí kritici. Ne že by snad urážela jejich vkus - ale se skřípěním zubů přihlížejí sladkému životu svých zámořských kolegů. Příběh totiž líčí, kterak kvůli reklamě nového filmu pozve studio kritiky do luxusního hotelu, hostí je, krmí a napájí, rozdává jim diamanty, zlato, parfémy, čokolády a herecká interview na stříbrném podnose - a navíc mají naději, že se žádný film ani promítat nebude. Kdy se nám tohle poštěstí...
