Mari Boine, určitě světově nejproslulejčí "kulturní vyslankyně" země Laponců-Sámů, vydala své první album Gula Gula u prestižní značky Real World před dvaceti lety - a jeho síla se od té doby nezmenšila ani o milimetr. Její první pražské vystoupení v roce 1995 bylo pro nejednoho posluchače prvním seznámením s hudebním fenoménem world music.
Na svém debutu se inspirovala bezeslovným spirituálním zpěvem beze slov, nazývaným joik, souvisejícím se šamanskými rituály. Na dalších albech už spolupracovala s významnými evropskými hudebníky zejména jazzového okruhu a ve svých písních začala zdůrazňovat text, navazující na tradice soužití s přírodou, ale také nekompromisně vypovídající o násilné kolonizaci jejího národa.
Do České republiky se pak vrátila v roce 2007 s repertoárem z alba Idjagiedas, poznamenaným zájmem o hudbu afriky, ale i hudební modernu. Její zatím poslední vystoupení v Čechách se odehrálo letos v létě, kdy byla jednou z hlavních hvězd festivalu respect na pražské Štvanici.
Nyní přiváží Mari Boine repertoár z novinky Čuogva Áirras/Sterna Paradisea, alba, vzniklého mimo jiné ve spolupráci s jihoafrickými kolegy, zpěvačkou a hudebnicí Madosini přezdívanou The Veteran a dvanáctičlenným mužským sborem The Abaqondisi Brothers z Kapského Města.
Tématem písní Mari Boine je stále identita severských Sámů, národa bez státu. Není náhoda, že jejich feeling je přirovnáván k prožitku černošského blues či romských písní. Kritikovými slovy: "Její hudba se dotkne posluchače v místech, o jejichž existenci netušil. Míří k samému jádru, k prvotním instinktům, a přivede vás do stavu podobného transu."
