Jakub má dvě stě dědečků, mlsný Kryštůfek se schoval v mixéru, hroch se bojí očkování, a existuje dokonce ostrov pro šest tisíc budíků. Kde? V pohádce. A ve fantazii Miloše Macourka. Nakladatelství Mladá fronta znovu vydává jeho knihu nazvanou prostě Pohádky, na které vyrostly už generace dětí. V případě Macourkových Pohádek však nikdy nešlo jen o fantazii autora nebo čtenářů, kniha byla vždycky spojená i s fantazií ilustrátora.
Rekordně dlouhý mamut
Poprvé vyšly Macourkovy Pohádky před čtyřiceti lety, kdy je ilustroval Václav Sivko, potom znovu s obrázky Adolfa Borna. Nejnovější vydání knížky se vrací k tomu prvnímu a dětem předkládá zase Sivka.
Přebal knihy Miloše Macourka s ilustracemi Václava Sivka
Zatímco generace dětí narozených v osmdesátých letech vnímá Macourka skrze obrázky Adolfa Borna (třeba i díky Machovi a Šebestové), generace z let sedmdesátých si pamatuje pohádky právě se Sivkovými ilustracemi. A tahle generace si teď pořizuje děti, kterým podle strategie nakladatelství dopřeje spíš Sivka, na něhož sama vzpomíná, než mladšího Borna.
Sivko si v Pohádkách pohrál nejenom s ilustracemi, ale i s číslováním stránek, nenechává se omezovat rozměry knihy a svoje zvířátka i krajinu protáhne klidně na dvě nebo tři po sobě jdoucí stránky, čímž děti přiměje nejenom k úsměvu, ale i k hravému vnímání prostoru knížky. Rekord drží Sivkův mamut, který se táhne přes čtyři strany.
"Václav Sivko knihu ilustroval už v roce 1971, po čtyřiceti letech jsme se snažili navázat na tohle originální vydání. Dokonce jsme použili i o několik obrázků víc, než bylo v prvním vydání, Sivkovi dědicové nám je dali k dispozici," vysvětluje Magdaléna Potměšilová z nakladatelství Mladá fronta. Grafická úprava knihy je však modernější. "Je podobně atraktivní jako třeba u předloni vydaného New Yorku Zdeňka Mahlera," dodává Potměšilová, čímž odkazuje i na newyorské ilustrace Vladimíra Fuky, tedy stejnou grafickou a typografickou generaci, k jaké patřil Sivko.
Maloval i Zabijáka
Václav Sivko, zaměstnanec ateliéru Josefa Sudka, zemřel před téměř čtyřiceti lety, na nějakou dobu pak upadl v zapomnění. V jeho ilustrátorské tvorbě pro děti nalezneme řadu odkazů k "dospělé" grafice - stromy, kameny, krajinu i detailní perokresbu zvířat či strojů s pevně vedenou linkou a citem pro šerosvit. Ilustroval nejenom knihy pro děti, kromě Macourkových Pohádek třeba i Petiškova Birlibána nebo Martínkovy pohádky, ale i řadu klasických děl české i světové literatury.
Ostrov pro šest tisíc budíků podle Adolfa Borna
Například Poeovy detektivky včetně Vražd v ulici Morgue vydané v šedesátých letech, Vianovu Pěnu dní, Zolova Zabijáka nebo některá vydání sbírek básní Jaroslava Seiferta či Miroslava Holuba.
