Mezi vozíčkáři shromážděnými v předvečer cyrilo-metodějských slavností ve Velehradě trochu výjimka. Z Pardubic, kde momentálně pracuje, se vlakem přesunul do Starého Města.
Zbývajících pět kilometrů už zvládl po vlastní ose. Hodinu před začátkem setkání si to ještě s adaptérem připojeným k vozíku šinul po silnici. Zahalen do pršipláště trpělivě snášel spršky vody odstřikující od projíždějících aut.
"Je to přece pouť, ne? Tak putuju," smál se Krystek. "Dělám to tak i jindy, potkám zdravé lidi a rád se s nimi pobavím."
Že si ve Velehradu poklábosí se Železným a Jágrem, sám předem netušil. Jejich účast se domluvila na poslední chvíli. Ale úplná náhoda, jak se snažil blafovat Jágr, to zase nebyla.
"Jeli jsme kolem, tak jsme si řekli, že se stavíme," mátl hokejista desítky vozíčkářů. Pusu měl ještě od ucha k uchu, když přilétla replika. "A máte s sebou oštěp a hokejku?"
Humor publiku vydržel. Třeba když Jan Železný vyprávěl, že se bude na mistrovství Evropy připravovat v nedalekém Uherském Hradišti, ozvalo se hned: "A ve kterém sklípku?"
Byla to pohodová beseda, Jágr při ní dokonce ochotně přiblížil aktuální míry a váhy své přítelkyně, hovořil také o popularitě. "Jestli nevadí, když mě někdo nepozná? Naopak, já jsem tak šťastný," řehtal se hokejista. "Já su tak šťastný," naoko se opravil po chvíli.
Jen jednou oba sportovci zvážněli. To když je žena z publika požádala, aby seřadili své životní hodnoty. "Osobně jsem hodně věřící," přiznal Jágr.
"Já jsem se s tím už narodil. Odjakživa věřím, že nad námi existuje nějaká vyšší síla, která nás kontroluje. Přesně tak to cítím," řekl Jágr, který prý dlouho zjišťoval, co je to víra.
S hledáním víry měl ale problém, protože nikdo z jeho rodiny nebyl věřící. "A jak víme, v době komunismu to bylo i zakázané. Takže jsem se nemohl dopídit odpovědi. Teď chodím často do kostela venku i v Česku," uvedl.
Na první místo Jágr přesto staví zdraví, protože chce hrát hokej ještě deset let. Stále přitom doufá, že se jeho hra ještě zlepší. "Nejsem sám se sebou spokojen," prohlásil.
Naopak cílem Železného je konečně vyhrát mistrovství Evropy, na které se bude připravovat v nedalekém Uherském Hradišti.
Podle Železného je víra pro člověka důležitá. "Kdybych ji v sobě neměl ve dvaceti letech, když mi praskly dva obratle, tak bych asi nebyl tam, kde jsem," konstatoval Železný.
Nejspíš si tím ještě víc získal arcibiskupa Graubnera. Ostatně - ten jako první tleskal, když se oba olympijští vítězové objevili ve dveřích maličké místnosti velehradského Stojanova.
Stejně jako arcibiskup na tom zřejmě ve vztahu ke slavným sportovcům jsou i další účastníci národní pouti. "Na parkovišti právě zastavil kdosi povědomý," hlásil jeden z příslušníků nižšího kléru, když z auta vystupoval ve vládě končící ministr Lachnit. "Ale třicet metrů přede mnou jde Jágr," křičel nadšeně do mobilního telefonu.
Přibližně devadesátiminutové setkání ve velehradském Stojanově bylo komorní, uzavřené veřejnosti. "Chceme, aby si všichni vozíčkáři mohli podat ruku s hosty a vést s nimi skutečný dialog. Ne aby se jen společně vyfotili, a tím to skončilo," vysvětlil pořadatel.
Vše o akcích na Velehradě.
