Kája Saudek, Kdo chce zabít Jessii, titulek k filmu, 1966

Kája Saudek, Kdo chce zabít Jessii, titulek k filmu, 1966 | foto: Muzeum umění Olomouc

Já dělal políčka, Kája Saudek do nich kreslil, vzpomíná Vorlíček

  • 2
V roce 1966 uvedli Miloš Macourek a Václav Vorlíček do kin slavnou komedii Kdo chce zabít Jessii?, v níž kráska z komiksu přejde z hrdinových snů do jeho života. „Já měl nápad a Macourek znal Saudka,“ vzpomíná režisér Vorlíček.

Právě nad dílem Kdo chce zabít Jessii? se zrodil úspěšný tandem. „Přišel jsem za Macourkem, že bychom mohli udělat film, v němž by ožily postavy z komiksu. Macourek zajásal, že je to bezvadný nápad, že spolu napíšeme scénář a on že zná člověka, který to umí nakreslit,“ líčí Vorlíček.

„Tehdy se po Praze na sloupech objevily takové poloilegální letáčky, zvaly snad na nějaké diskotéky, a jejich autorem byl právě Kája Saudek. Ani nevím, jestli je maloval na zakázku nebo jen tak pro radost,“ vypráví o Saudkových začátcích.

Jak spolupráce na filmu vypadala? „Já vyrobil komiksovou stránku s prázdnými políčky, do každého napsal, co se tam má dít, a řekl mu základ, že Jessie pomocí rukavic umí rušit gravitaci. Saudek si prohlédl herce a pak do políček dosadil s patřičným gestem jejich kreslené verze,“ popsal režisér.

Podle Vorlíčka byl Saudek trochu roztěkaný, protože dělal hodně věcí naráz, ale zkáznil se, plnil termín a nosil obrázky jeden za druhým. „Tehdy už byl zpátky z vězení; sebrali ho tuším jen proto, že neměl v občance zaměstnavatele, což se tehdy muselo, ale on chtěl svobodné povolání,“ říká režisér.

Když byly hotové obrázky i natočené hrané scény, přišli na řadu trikaři. „Lámali si hlavu, jak tam vpašovat komiksové bubliny se slovy. Přesvědčili mě, že na náš tehdejší barevný materiál to nejde, takže film zůstal černobílý. Což pro nás nakonec mělo výhodu,“ směje se Vorlíček.

Vzápětí totiž producent William Snyder pozval Vorlíčka s Macourkem do Států, aby napsali novou verzi Jessie pro Ameriku v barvě. Ale film nakonec nevznikl a se Saudkem už dvojice nepracovala. „Kreslil pak ještě pro film Oldřicha Lipského Čtyři vraždy stačí, drahoušku,“ připomněl Vorlíček.