Proč s touto kolekcí přicházíte tak krátce potom, co jste vydala velký bilanční projekt na čtyřech cédéčkách?
Totéž jsem namítala, když s tímto nápadem přišli lidi z gramofonové firmy. Ale ukázalo se, že čtyřcédéčko je exkluzivnější záležitost. Měla jsem výběrové desky Zlatá a Platinová Helena, které se dlouho a dobře prodávaly. Ale nemohly znovu vyjít, protože vypršela licence na obě alba. S firmou jsme se rozhodli, že jako náhradu uděláme nový výběrový titul. A necháme rozhodnout výhradně fanoušky.
Které písně si fandové nejvíc přáli?
Dlouhá noc, Sladké mámení, Dvě malá křídla tu nejsou, Vzdálený hlas nebo A ty se ptáš, co já.
Prolnul se pohled Heleny Vondráčkové s fanouškovským výběrem?
Ano, já jsem do něho zasáhla třemi nebo čtyřmi písněmi. Známé skladby jsem se snažila uvést v jiném provedení. Třeba píseň Lásko má, já stůňu, která vznikla v 70. letech, zazní v novější verzi. Skladba Vzdálený hlas, kterou jsem dělala v 60. letech, bude uvedena v taneční podobě. Je to vlastně moje poslední spolupráce s Karlem Svobodou. Sama jsem navrhla například píseň Bulháři, kterou jsme natočili se skupinou J.A.R., nebo Oh Herold ze singlové produkce. Na dvojalbu jsme uvedli jedinou novinku, píseň HaHaHa.
Znamenají bilanční tituly nějaký předěl?
Ne, jedeme dál. V příštím roce bych chtěla natočit nové album. Stále přemýšlím, kterým směrem se vydám. Už pro minulou desku jsem oslovila Michala Horáčka, jehož texty se mi velmi líbí. Ráda bych, aby písně byly postaveny více na melodice a na zajímavých aranžích. Něco jako moderní šanson. Na koncertu v Lucerně mě 10. listopadu doprovázela skupina Boom! Band. Jako hosty jsem pozvala Jitku Zelenkovou a 4tet Jiřího Korna. Koncert byl vyprodaný a byl to kotel.
Nedávno jste vystupovala v polské obdobě StarDance, soutěži nazvané Taniec s gwiazdami. Jak jste se tam dostala?
Oslovili mě sami Poláci, kteří věděli, že jsem tančila ve slovenské soutěži. Letos chtěli mít hvězdu ze zahraničí. Kromě mě tam tančili Američanka, Ukrajinec a Ital. Já jsem si nedělala naději, že bych zvítězila a přijela domů v červeném vozu Porsche. To vůbec ne. S mým tanečním partnerem Milanem Plačkem jsme se dostali do pátého kola. Mezi kolegyněmi, které jsou třeba o tři generace mladší, to považuji za veliký úspěch. Měli jsme potlesk ve stoje, když jsme se loučili. Ta soutěž má v Polsku obrovský ohlas. Sleduje ji až pět milionů diváků. Poláci chystají už sedmou sérii.
Jak jste se připravovali?
Od pondělí do pátku jsme denně několik hodin cvičili v sokolovně u nás v Řitce. V sobotu brzo ráno jsme letěli do Varšavy, kde jsme strávili víkend. V pondělí jsme se vrátili a připravovali se na další kolo. Jinak to nešlo, to bychom se museli od září odstěhovat do Polska. Kostýmy šila podle polských návrhů zdejší firma, která oblékala minulou řadu české soutěže.
Dostala jste díky účasti v soutěži nějaké nabídky na vystupování?
Ano a byl to také jeden z důvodů, proč jsem se soutěže zúčastnila. Mám spoustu nabídek na televizní vystoupení i na koncertní turné. Také uvažuju, že bych tam natočila desku. Kolekce Platynowa Helena v Polsku vyšla s pěti písničkami, které jsem nazpívala s polskými texty Jacka Cygana. Když vystupoval na festivalu v Sopotech, pozval si mě jako hosta. Zpívala jsem v polštině také píseň Neuč slunce hřát.
V prosinci se chystá vyhlášení ankety Český slavík. Prožíváte ji ještě?
Já jsem ji nikdy neprožívala v tom smyslu, že vítěz musí být automaticky nejlepším zpěvákem. Je to především anketa popularity. Navíc nyní existují spousty dalších anket. Je jistě příjemné, když se člověk objeví ve vysokém pořadí Českého slavíka. A já si toho velmi považuji. Možná je obtížnější udržet se v žebříčku popularity na druhém, třetím nebo čtvrtém místě než být na prvním, kde se to za mé éry, během čtyřiceti let na scéně prostřídalo velmi pestře.
