Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pili jsme na kuráž. Kronika zla odhaluje odposlechy německých zajatců

  14:57aktualizováno  14:57
Dva badatelé dali dohromady knihu složenou z rozhovorů, které mezi sebou vedli vězni v britských a amerických zajateckých táborech za druhé světové války. Krutá kronika je doslovným popisem hrůz, které se staly běžnou součástí života vojáků.

Váleční zajatci na východni frontě | foto: Wikimedia Commons

Jako by svědectví pamětníků nebyla dost syrová. V dokumentování druhé světové války zašli historici ještě dál, než bylo myslitelné. V roce 2001 totiž objevil badatel Sönke Neitzel v londýnském archivu tisíce stran přepisů odposlechů německých zajatců z britského a amerického vězení.

Z jejich výňatků vytvořil knihu. Pod názvem Vojáci - Protokoly o boji, zabíjení a umírání teď jako pětisetstránkový svazek vychází i v českém překladu.

Obálka knihy Vojáci

Obálka knihy Vojáci

Nabuzení pervitinem

"Chlastali jsme jako diví. Před každým nasazením jsme se pořádně ožrali. Museli jsme si přece dodat odvahy. Mohl jsem být úplně na sračky, ale létat jsem mohl vždycky. Nanejvýš jsem byl unavený. To jsem pak jednoduše spolkl takovou pilulku, po které byl člověk svěží a veselý, jako by nasával šampaňské," zaznívá tu od německých válečných pilotů mimo jiné i důkaz toho, že wehrmacht už ve čtyřicátých letech používal k nabuzení svých vojáků drogy.

Hlas však brzy přejde od hurónského popisu nasávání ke zlomenému svědectví o skutečných útrapách. "Mám nervy nadranc. Když mě sestřelili, byl jsem s nervy tak u konce, že jsem skoro brečel," říká jeden z odposlouchávaných.

Přepisy odposlechů zaznamenávají podstatné informace o počtech sestřelených letounů či potopených lodích, o strategiích i morálce v mužstvu, ale i plané řeči týkající se hlavně žen. Ať už těch milovaných, které zůstaly doma, nebo těch znásilněných, které potkal často horší osud než zatčené vojáky.

Zatímco technické záležitosti o letadlech, bombách či kulometech považovali spojenci za strategicky důležité a zaznamenávali je slovo od slova, řeči o sexu často při přepisování odposlechů shrnovali do jednoduchého slova women, které se tak objevuje v textu mnohokrát za sebou v půlhodinových intervalech a znamená to jediné, tedy že zajatci stále mluví "jen" o ženách: 18.45 - women, 19.15 - women, 19.45 - women.

Chladné a brutální

Vojáci jsou děsivým svědectvím. Není to kniha přikrášlená jako výpověď vítězů ani doklad o podvědomé či záměrné zapomnětlivosti poražených, jen doslovný záznam toho, jak prožívali a komentovali válku vojáci uvnitř ní samé.

"Zabíjení a extrémní násilí jsou součástí každodenního života vypravěčů a jejich posluchačů, nejsou prostě ničím výjimečným," říká sociální psycholog Harald Welzer, který se spolu s Neitzelem na vydání knihy podílel. I on však přiznává, že i po šedesáti letech od skončení války jsou přímé hovory o násilí a lehkost, s jakou přecházejí od popisované brutality k obyčejným tématům, jako je třeba hudba nebo jídlo, a zase zpátky, zarážející svým chladem a tvrdostí.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.