Výstava začíná až s Malichovou abstraktní tvorbou konce 50. let minulého století, která v té době byla značně progresivním a odvážným činem.
Malichova abstraktní díla byla na počátku ovlivněna Malevičovým suprematismem, dostal se však k osobitému výrazu a pracoval i s neobvyklými materiály, jako bylo plexisklo a další umělé hmoty.
I ve zdánlivě formálních abstrakcích je vždy přítomen autorův vztah k přírodě, jeho způsob vidění souvislostí sebe sama a okolního světa.
Expozice je uvedena radikálním dílem několika visících tvarů Zavěšený koridor z roku 1967-68: téma koridoru se objevuje i v dalších dílech a vyústí v pozdějších Malichových vizích jako duchovní prostor či pohled do vlastního těla, jak o tom svědčí doprovodné autorovy poznámky.
Od monochromních geometrických reliéfů a plastik přechází na začátku 70. let k zavěšeným drátěným objektům, k nimž ho přivedl zážitek letu letadlem a pozorování mraků.
Cítil, že je pro něj geometrická tvorba svazující, a měl potřebu vyjádřit co nejpřesněji určité stavy mysli zároveň s vizuálními vjemy krajiny či kosmickými vazbami. Malichovi se podařilo zhmotnit nesdělitelné prostřednictvím nenapodobitelných zavěšených "dráťáků", kterými dodnes ohromuje svět umění - v roce 1994 reprezentoval jedním z nich Českou republiku na bienále v Benátkách.
V retrospektivě je těmto objektům věnováno několik sálů a je příznačné, že jejich názvy souvisí s krajinou či mraky. V roce 1976 se do objektů začíná promítat reálná zkušenost, v plastice Ještě jedno pivo? se objevují části figur, v jiných dílech hlava či ruka s cigaretou.
O rok později Malich zažil významný duchovní zážitek - spatřil své vnitřní světlo. Své vize zachytil spontánně v řadě barevných a oslňujících pastelů, ale i v četných poznámkách a na přelomu 70. a 80. let i v próze.
Konec výstavy představuje nedávné Malichovy kresby a drobné záznamy, které vznikají v kavárnách. Celým jeho dílem prostupuje několik stálých motivů oválu, kruhu a linií.
Kurátor výstavy Karel Srp odvedl obrovský kus práce a shromáždil vše, co bylo dostupné. Výpověď vystavených děl je jednoznačná. K přesvědčivosti Malichova díla, o jehož kvalitě nemůže být pochyb, přispěla i instalace Jiřího Příhody, který umístil průběžnou vlnící se linii i do výstavních sálů. Energie a vnitřní světlo objektů je zvýrazněno efektním nasvícením.
K retrospektivě vyjde v jejím průběhu i honosná publikace, kterou připravuje Galerie Zdeněk Sklenář. Výstava je přístupná každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin a potrvá do 9. ledna 2005.
