Více o první hudební bitvě
Tata Bojs rozdrtili Monkey Business
Tata Bojs před soutěží coubertinovsky prohlašovali, že více než o vítězství jde o zábavu a v podstatě nezáleží, kdo vyhraje. Napadlo vás, že byste mohli na body takhle drtivě porazit soupeře?
Ona to zase taková drtivá porážka nebyla. Když se člověk pozorně zadíval na decibelové hodnocení, rozdíl byl třeba jen o jeden stupeň. Při klíčovém rozhodnutí se navíc muselo hlasovat dvakrát. Takže výhra je vlastně dost těsná.
Překvapila vás atmosféra v klubu?
Když jsme byli s Monkey Business na soustředění, myslím, že k akci obě kapely přistupovali tak, že jde hlavně o zábavu. Když jsem pak viděl ten rozjetý dav, soutěživost určitě naběhla. A oni toužili vyhrát stejně jako my...
Zvolili jste skvělou taktiku. Koho napadlo, že i anglické texty Monkey Business dostanou českou podobu?
Museli jsme zvolit zbraně, které máme k dispozici. Mankáči jsou totiž instrumentálně daleko lépe vybavení. S češtinou jsme pracovali hodně, už třeba v úvodu při předělávce Personal Jesus od Depeche Mode. Ten text se vztahoval vyloženě k pátečnímu večeru a kdo ho vnímal, musel ocenit práci, kterou jsme tomu věnovali. U textů Mankáčů nás bavila hra s původními texty. Ty jsme přeložili, jenže slova se samozřejmě nerýmovala, tak jsme si je upravili do pusy. Ve finále ale stejně vznikla kombinace češtiny a angličtiny v refrénech.
Nejvíc jste mohli ztratit v žánrových předělávkách, kde Monkey Business nasadil své největší hity. Ale právě naopak. Dav doslova šílel po vašem country a elektru.
Nevím, jestli jsem kdy zažil něco podobného. Ale ten pocit jsem měl, už když jsme vycházeli ze šatny s Tomášem Hanákem a doprovázela nás kamera. Ten adrenalin a vlna energie od lidí. Hotový tsunami. Když jsme totiž zkoušeli na generálce, měli jsme potíže se zvukem. Byl jsem z toho dost nervózní, ale večer jsem žasnul. Koncert nám sednul se vším všudy, zkrátka všechno bylo v pohodě. Vyhovovala mi i ta pauza mezi jednotlivými písničkami. Měl jsem čas se vydýchat a do dalšího kola nastoupit na sto procent, což na klasických koncertech nejde. Únava stoupá a na konci už výkon tahám z paty.
Jen pro informaci: kdo navrhnul Underworld?
(Směje se) To je od nás pěkná sviňárna... Ta skladba je hymna žánru. V devadesátých letech, není nic víc.Harmonie je naše, vzali jsme si jen rytmus. Ale co to vyvolalo, to jsem opravdu nečekal.
Takže SoundClashi v Česku budete fandit dál?
Pro mě má celá ta akce přínos v tom, že se dvě kapely, které se léta potkávají na festivalech a udílení cen, konečně seznámily. my se známe, ale pozdravíme se, registrujem se. Víme o sobě, respekt. Nikdy neprohodíme víc slov a díky SoundClashi jsme spolu strávili dva dny a zjistili jsme, že si máme co říct. Každá kapela má svůj vnitřní humor, ale i tak nám to společně rezonuje a já bych si přál, aby to pokračovalo. Abych se přiznal: akci jsme s když nás Redbull oslovil, byl jsem dost skeptickej. Říkal jsem si, co je to za blbost. Ale pak jsem si to představil a uvědomil jsem si, že je to hlavně party pro lidi. Po včerejšku všechno beru zpět. Je to geniálně vymyšlená akce. Adrenalin, lidi se baví, kapely se baví. A když je skvělý moderátor jako Tomáš Hanák, jde všechno samo. Mimochodem Tomáše jsme si tak trochu vydupali my.
Kam vystavíte trofej?
Asi do zkušebny vedle andělských křídel.
Na koho byste se šel podívat, kdyby se SoundClash v Česku příští rok opakoval?
Mám dlouhodobě rád Ectasy Of Saint Theresa, ale ta teď nehraje. Asi by mě bavili MIDI LIDI. A na druhou stranu bych postavil kytarovku, třeba Vypsanou fixu. Ale tam si nejsem jistý. Chtělo by to kontrast, aby byla zábavná předávka...
