Vlastimil Třešňák

Vlastimil Třešňák | foto: Galén

RECENZE: Hlasu Vlastimila Třešňáka je potřeba stále naslouchat

  • 0
Sedmé album Vlastimila Třešňáka Alter Ego přináší v mnoha ohledech nový pohled na tvorbu jednoho z našich nejvýznamnějších písničkářů. Byť ty základní konstanty zůstávají.
třešňák obal

Vydání provází slogan, že "Vlastimil Třešňák natočil jazzovou desku". V čistě hudebním smyslu má hodně pravdy. Producent a aranžér Jan Štolba, který se podílel i na jeho minulých třech albech s rockovou kapelou, jež Třešňáka doprovází na koncertech, sestavil doprovodný Temporary Quintet z hudebníků, jejichž hlavní úvazky jsou skutečně na jazzové scéně.

Hudební členitost je ovšem dalece vzdálena od jednostrunného klubového "jazzování" a prvky rocku, který je v poslední době Třešňákovi nejbližší, i alternativní hudby, na jejíž půdě se částečně vždy pohyboval i Štolba, jsou podstatnými příměsemi.

Vlastimil Třešňák samozřejmě není jazzový zpěvák a jako textař se škatulce vzpírá neméně. Což platilo i pro jeho dosavadní dotýkání se ostatních žánrů. Je prostě solitér, a ať dostanou jeho písně jakoukoli formu, vždy si zachovávají svou originalitu, která se příliš nezabývá vnějšími rysy, jako je třeba dokonalé frázování. V tom je poetická rozvolněnost pro Třešňáka alfou i omegou.

Jako zpěváka na albu Alter Ego slyšíme protagonistu místy dokonce v dlouho neslýchaných nebo zcela neznámých polohách. Ať už ve zcela civilní jako jsou písně Slečně Elle či Rodné číslo, nebo naopak v skoro až herecké stylizaci, která je jakousi "nápovědou" sdělení písní Když Bůh rozdával "Tralalá" a Státní zaměstnanec.

Případně i v exaltovaném projevu, typickém pro Píseň práce, nejrockovější položku alba, do které si přizval kolegy - a podobné solitéry, jako je on sám - Vladimíra Mertu a Vladimíra Mišíka.

Temporary Quintet

I když nelze přehlédnout hudební hodnotu Alter Ego, pro Třešňáka je samozřejmě vždy tou nejpodstatnější verbální výpověď. Vrací se ke svým klasickým tématům lidí, žijících na okraji (Nový prostor č.. 33, Krize) a reflektuje stav své generace ve společenském i uměleckém smyslu (Chytrá horákyně resp. Píseň práce).

Z hlediska "stávkovaze mezi bezvěrci" ale také neobvykle silně vede dialog s Bohem a zcela otevřeně se neváhá zastat svého přítele Jaroslava Hutky proti "voxu populi".

Alter Ego je dalším dokladem písničkářova úspěšného hledání co nejpřesnějšího komentáře současného (českého) světa na mimořádně tvůrčí umělecké bázi. Hlasem, kterému je velmi radno naslouchat.

Hodnocení 90 %