Jan Baleka, od 80. let etablovaný v německém Wiesbadenu, je autorem řady monografií, filmových uměleckých portrétů a spoluautor prestižních encyklopedických projektů v celosvětovém měřítku. Spolu s vyčerpávajícím faktografickým zpracováním nabízí monografie ucelený výklad umělcova životního osudu a svébytné tvůrčí cesty.
Vlastimil Beneš nepatřil k malířům, kteří by svým dílem směřovali k utváření nového, převratného směru, nebyl však ani tím, kdo by se dokázal jen zařadit do utvořeného, jinými formulovaného stylu. Byl, podobně jako početná řada jeho vrstevníků starších či mladších, v českém kulturním prostoru vyhraněnou individualitou, jejíž bezvýhradné zařazení do některé z obecně formulovaných uměleckých tendencí je velmi obtížné obdobně, jako to známe např. u J. Lady, J. Zrzavého, K. Lhotáka, J. Koláře či J. Johna.
Podobně, jako malíři skupiny 42, s nimiž jej pojí jak generační, tak i názorové souvislosti, byl svým založením vyhraněně městským člověkem, schopným citlivě vnímat lidské doteky, stopy a vzpomínky v městské scenérii, krajině a interiéru. Znamená to, že z předmětné skutečnosti volil podněty, které mu umožňovaly vyjádřit s jistou dávkou sympatické nostalgie zvláštního neopakovatelného ducha pražské periferie, českého venkova či průmyslové krajiny.
V obrazech tohoto typu bychom marně hledali lidskou postavu a její zobrazení. Stopy člověka jsou vyjádřeny prostřednictvím staveb, nápisů, předmětů, opuštěných strojů, jejich fragmentů a siluet, které nemají daleko k bytostem z říše pohádek a fantazie. V dobách, kdy malíři z různých pohnutek malovali továrny, stroje, velkorypadla, těžní věže, kombajny, jako symbol či průvodní jev budování a pokroku, dokázal Vlastimil Beneš kouzlem uměleckého citu právě tyto motivy převést do podoby něžné grotesky. Se stejnou měrou lidského citu, ne nepodobného poetice Bohumíra Hrabala, nalézal krásu v ohradách, štítech, kůlnách, hřištích a domcích městské periférie, siluetách venkovských hřbitůvků a osamělých statků.
Pokud se obracel k zátiší, pak opět v té nejprostší podobě jednotlivých, zdánlivě všedních a zapomínajících předmětů. Také lidská, zejména ženská postava a akt byla v jeho pojetí vzdálena antickým ideálům krásy a blížila se již zmíněné hrabalovské a kischovské poetice. Společným rysem pak byla dokonalost malířské techniky, umocněná smyslem pro opodstatněný detail.
|
Vlastimil Beneš – monografie, PhDr. Jan Baleka, nakladatelství Artes, Praha, 2001, cena 1 400 Kč |
 Obraz Vlastimila Beneše. |
 Obraz Vlastimila Beneše. |
 Obal monografie Vlastimila Beneše. |
