Respektovaný hudební kritik zemřel krátce před svými pětapadesátými narozeninami. Nemoci se statečně bránil - do posledních chvil psal články a i na lůžku poslouchal nejnovější desky.
Pohřeb Vladimíra Vlasáka |
Na Olšanech se s ním loučila rodina, dorazila ale i řada kolegů z branže. Mezi smutečními hosty zasedl i Jaromír Nohavica, Jiří Dědeček nebo hudební publicista Jiří Černý, kterého Vlasák považoval za svého učitele.
Právě Nohavica se hudebnímu publicistovi poklonil vlastní písní. Nehrál ji živě, jen s ostatními naslouchal. Poslední rozloučení zahájila symbolická skladba My Body Is A Cage, píseň od Arcade Fire v coververzi Petera Gabriela, a Stairway to Heaven od Led Zeppelin. Ze záznamu hráli i Vlasákova oblíbená kapela Buty v písni Nad stádem koní, pohřeb zakončil Čechomor.
Když nechtěl pochválit, decentně mlčelVladimír Merta vzpomíná na hudebního kritika Vladimíra Vlasáka Vladimír nás sledoval jemně, z decentního povzdálí. Nebyl to žádný folkoman, i když se na nás učil - stejně jako my od něj. Jeho názor byl jemný, neagresivní, vždycky dovedl vybruslit z omezenosti doby omezenců a tupců. Když nemohl zmínit Šafrán, zmínil svazeček vonných kytek žluté barvy. Tak jste se mohli dočíst, že v Kutné Hoře byl k mání jedovatý rulík, sršatec bodlák, vzácná alpská protěž, náměsíčný měsíčník, hořkosladkce zatrpklý hořec. Neobtěžoval, poslouchal všechnu hudbu, a my rádi naslouchali jemu. Psal úsporně, šetřil slovním hodnocením. Když nechtěl pochválit, decentně mlčel. Tak píší spiklenci, oddaní věci, zasvěcení do tajů písně. Ti, kdo milují hudbu víc nežli své psaní o ní. Náš Vláďa… popínavá divoká růže. |
Jak na Vladimíra Vlasáka vzpomínají muzikanti, se dočtete již tuto sobotu v magazínu Víkend DNES, kam své postřehy poslali Michal Horáček, Aneta Langerová, Václav a Jan Neckářovi, Wabi Daněk nebo Jiří Pavlica.
