Poslední den na Provázku budu chvilku sám a hezky smutnej, plánuje Morávek

  6:55
„Už se mnou nechtějí jezdit k Jadranu,“ popisuje v metafoře režisér Vladimír Morávek situaci, kdy pod ním odmítli pracovat herci Divadla Husa na provázku a on zde k poslednímu dni tohoto roku končí.
Divadelní a filmový režisér Vladimír Morávek

Divadelní a filmový režisér Vladimír Morávek | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Jak mohou vypadat zkoušky oceňovaného režiséra Vladimíra Morávka, jsem zažil před třemi lety. Jeho horečnatý kus 1789 doslova obsadil Národní divadlo, hrálo se v ochozech, na chodbách, nároky na herce byly obrovské. Fascinující revoluční koláž brzy stáhli, jeho Kouzelná flétna přitom tamtéž nadále patří k nejnavštěvovanějším titulům.

Buď on, nebo my, řekli herci. Morávek odejde z Provázku

Režisér Vladimír Morávek se vrací do královehradeckého Klicperova divadla inscenací Hadrián z Římsů

Kontroverzního Morávka teď po čtrnácti letech v roli uměleckého šéfa Divadla na Provázku čeká nová výzva. „Už mám za sebou rozvod a tohle je podobné. Pořád jsem miloval, pořád jsem ji ve svých erotických snech vídal a pak mi řekla u snídaně: ‚Už nemůžu ani den.‘ Stejné to teď bylo v divadle. Jsem na ty lidi pyšný, všechny jsem si je vybral. Mám Provázek hrozně rád,“ popisuje režisér svůj odchod z domovské scény.

V čem byl největší problém?
Asi v tom, že tatínek trochu nesnesitelně trvá na zájezdu k Jadranskému moři, protože tam přeci ty děti byly vždycky tak šťastné. Napřed jedou, pak ještě jedou a pak si řeknou: „Kurva, Jadran.“ A pak: „Nepojedu k Jadranu.” A pak tatínkovi propíchnou pneumatiky, aby se k Jadranu nedalo dojet. Asi se nestalo nic jiného, než že v jistou chvíli zjistíte, že je čas si říct: „Je konec, c’est la vie.“ Jsem pyšný na vše, co jsme dokázali - současně ale pociťuji jakýsi smutek. Jako ten tatínek, co tentokrát u toho Jadranu koupil apartmá, aby děti měly každý svůj pokoj.

Miroslav Donutil v představení Ubu králem: Svoboda!
Miroslav Donutil v představení Ubu králem: Svoboda!

Proč to vyvrcholilo právě nyní? Je to tou dlouhou dobou, co jste byl ve vedení?
Asi ano, ale současně je to tím, že divadlo a celá společnost je ve frustrující situaci. Přemýšlíme, že nikdy v Čechách nebylo líp, ale současně se bojíme, zda nejsme na hraně nějakého průseru. A co má v tu chvíli dělat divadlo? Já to prostě jinak neumím, než pořád dokola mluvit o snech. A o tom, že divadlo není hračka, ale stroj k tomu, aby se jeden očistil. Aby byla pravda, aby byl bůh. A tohle jsem já pořád dokola vyprávěl těm ještě před několika lety sedmnáctiletým a devatenáctiletým hrozně talentovaným dětem, jim to už tu a tam lezlo na nervy, jak zase zachraňujem svět. Tak to byla jedna okolnost.

A druhá?
Druhá věc je, že ředitel Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý, který mne jmenoval, příští rok končí. Tedy vyvstává otázka, kdo bude novým ředitelem. V rámci toho všichni v divadle znervózněli, vznikaly různé scénáře, plány, koalice. A já vždy trval, že základem této organizace je otevřenost, svoboda a nikoli pracovní doba, kolonky a dělání strategií.

Můžete dát příklad?
Teď jsme tam třeba měli konflikt: Jak zákon ukládá zákaz kouření, všude k tomu musí viset cedulky. A já jsem trval na tom, že ty předepsané cedulky jsou škaredé a že výtvarník dostane za úkol udělat hezčí, provázkovatější. Tak se na mě zlobili, že všechno komplikuju. Naším smyslem není inscenace, říkám, smyslem je autentické bytí. Vyšel měšťan husou veden na náměstí a uviděl svět, kterak je krásný a zdravý a voňavý. Neboť díky té pomalu jdoucí huse má i ten, kdo je jí veden, čas to uvidět a kochat se, čím žijem.

Končíte k poslednímu prosinci, jak to tedy bude s Provázkem dál?
Mým největším zájmem je, aby Provázek dodržel to pošetilé rozhodnutí jistých bájných snivců, že divadlem lze měnit svět. Bez ohledu na to, že to už nebude můj příběh. Holt to už bude jiný tatínek. Teď u nás začal zkoušet Pitínský a navrhl: „Pojďme si udělat týden v Luhačovicích.“ Tak se asi bude jezdit do Luhačovic. Tam bude krásně – jsem si jist.

Lásky jedné plavovlásky v podání Divadla Husa na provázku
Lásky jedné plavovlásky v podání Divadla Husa na provázku
Záběr ze hry Lásky jedné plavovlásky - plavovlásky jedné lásky

V otevřeném dopise, který vám soubor zaslal, stálo, že už napříště nechce plnit nesmyslné požadavky stylu sehnat kontakt na dalajlamu, pozvat Rolling Stones do Brna, sehnat živého lva, nebo třeba zařídit noční telemost s Milošem Formanem. To byly metafory?
Ne, to jsou požadavky, které jsem skutečně vyslovil. Ještě tam stálo „vyžadování, aby zvony z Petrova zvonily v čas určený divadlem”. Což se pak stalo, když se nám podařilo prosadit Uličku Václava Havla. Mráz běžel po zádech. A jinak – teď hrajeme na Colours of Ostrava Lásky jedné plavovlásky, a ač budou v Americe čtyři hodiny ráno, Miloš Forman nepůjde spát, aby u toho byl s námi, paní Martina mu uvaří čaj a my přes oceán zkusíme to vzkázat silou tisíců diváků: „Vážíme si vás, Mistře.“

O tohle prostě musí člověk usilovat, upomínat na Havla, Formana, Kunderu, nikoli jen vykazovat činnost, pracovat dle schváleného fermanu.

Když jsme u toho Havla, jste brán jako jeden z nositelů jeho odkazu. Co vás k němu tak pne?
Úplně poprvé jsem se s ním setkal v září roku 1989, tehdy mi tajemnice Truda na Provázku řekla: „Přijel Havel, netrefí k Oslzlému, budeš ho navigovat, kde je Pionýrská ulice. Zvládneš to?” Takže jsem k něm sedl do auta, Václav řídil. A já, jak nemám řidičák, tak jsem to pletl. Projeli jsme Husovu, byli jsme i na Cejlu, na chvíli jsme zamířili i do Líšně – Brňáci se teď zasmáli, vědí, že jsme jeli, jako když opilý tatínek míří do dveří – a během toho jsme se sblížili.

A pak jsme v den jeho jmenování „prvním mužem“ byli s Petrem Oslzlým na Hradě a pořádali tam happening, stály tam všude různé nahé ženy, Kristus spadlý z kříže, nějaká zvířata tam chodila, sraz dalmatinů byl... Prostě jsme si v Kafkově ulici dělali, co srdce chtělo. Nadchla mne tehdy ta svoboda, radost, důvěra, to přísahání na krásu. Naposledy jsme se pak s Václavem viděli asi půl roku před smrtí, Dáša dovolila, abychom byli v zahradě, stromy měly nádherné světlo a mouchy lítaly, moravské víno chutnalo a Václav mi úplně naposled nabídl tykání.

Mně umřel tatínek, když mi bylo osm let, tak jsem ho asi měl místo tatínka. Jako někoho, kdo když řekne slovo, tak mu věříte.

Miroslav Donutil se jako Salieri sešel na jevišti brněnského Divadla Husa na...
Miroslav Donutil se jako Salieri sešel na jevišti brněnského Divadla Husa na...

V divadle tedy nyní budete fungovat v jakém režimu? Chystáte nějaké nové inscenace?
Nabídli mi, abych byl pouze režisér a v tom okamžiku jsem dal výpověď. Ne že bych byl tak pyšný - alespoň doufám - nýbrž z pocitu, že to nesnesu, jak někdo sundává sochy a obrazy, které miluju. Dal jsem ji k 1. lednu 2018.

Měl jsem v plánu ještě dvě inscenace – Kabaret Matzner ještě stihnu, ale Ptákovinu, kterou mi Milan Kundera povolil inscenovat, už budu realizovat v rámci nějakého jiného příběhu.

Na Provázku chci být pak ještě odpovědný za oslavu padesáti let založení, čekají nás výstavy, proniknutí do nočních expozic Moravského muzea, koncerty, turnaje, ohňostroje, srocení andělů, přijede zástup kapel, projede Jízda králů. Poslední z pětadvacítky akcí bude pak výroční ples v noci z 30. na 31. prosince. Toho 31. prosince nejspíš budu chtít být chvíli sám, vylezu na balkon, hezky smutnej řeknu do ticha: „Hlavně aby teď nikdo nešel proti tomu, co miluje.“ Otevřu si víno a podívám se, odkud jde světlo, abych tam šel.

Po jak dlouhé době by dle vás mělo ve vedení divadel dojít ke změně?
Stejně jako se herci před představením říká Zlom vaz!, tak se říká, že funkční období divadelního šéfa má být sedm let. Pak se buď oběsí, nebo umře na nemoc, nebo někdo něco zapálí. Je to nejspíš pravda. Jako když se milujete s ženou a milujete se s ní hodinu, druhou, třetí a najednou to zabolí. Teoreticky vzato může soulož trvat, jak dlouho si usmyslíte..., ale byl byste trouba trvat na té teorii.

Byl jsem už jednou sedm let na Provázku, pak sedm v Hradci, teď čtrnáct opět v Brně - je mi padesát a myslím, že nějakou tu sedmičku ještě dám. Následkem téhle kauzy najdu odvahu zas někde mluvit o tom, kterak divadlo může být nejdůležitějším místem ve městě hned vedle kostela a radnice.

Když jsem se koncem 90. let přesunul do Hradce Králové, tak se všichni trochu smáli, jak tohle dopadne, souboj s hradeckým měšťanem! A pak jsme se čtyřikrát za sebou stali Divadlem roku a psalo se, že Hradec Králové je hlavním městem českého divadla. A já se tetelil a byl šťastný jak hrášek v lusku.

Máte přitom pověst náročného režiséra, pod kterým někteří herci nechtějí pracovat...
To je právě ten výsměch osudu. Když přemýšlím, co je pro mne nejdůležitější, tak je to právě vztah s hercem. Lidé jako Pavla Tomicová, Dáša Havlová, Viktor Preiss, Soňa Červená, Jirka Vyorálek, Pavel Liška, Dominik Teleky, Tereza Marečková a všichni ti, co jsem měl nyní na Provázku – to byla sejití!

Ale to už holt tak bývá, že člověk musí zaplatit. Za metráky lásky kilem nenávisti. Můžu si za to sám – my režiséři jsme na zkouškách všichni stejní, vypadáme, že nám hoří hlava – kdo to má vydržet. Volal mi kvůli tomu Jan Kačer. „Hlavně nebuďte smutnej, važte si toho. To se nám - třeštivým snivcům - stává, že je zavrhnou,“ řekl. To je vlastně vyznamenání.

A co váš vztah k publiku, nakolik by se umělec měl snažit jít mu na ruku? Provázek se definoval jako Centrum experimentálního divadla, jeho základní teze je zkoušet, co by ještě bylo možné. Takže posouvat hranice možného je jeden pohled - akrobati, ohně, gravitace neexistuje, hraní 48 hodin v kuse...

Druhý pohled jsem zažil v Klicperově divadle, to byla městská scéna. A vlastně to bylo úlevnější. Pokud město existuje jako místo jistých lidí sdružených proto, aby prožívali život krásně, tak jim tím nástrojem může být buď chrám, stadion anebo třeba divadlo. Do něj přicházejí, aby následkem oběti, tedy práce skvělých herců, přemýšleli o svých osudech. Všechny ty Shakespeary a Čechovy a Havly a Pitínské jsem zde realizoval bez problémů.

Věděl jsem, že záleží na tom, aby paní z městské knihovny i majitel obchodu s lahůdkami z náměstí ten večer přemýšleli o svém osudu následkem toho, že Pavla Tomicová či Honza Budař hrají Čechova. Divadlo je něco jako kostel, nabízí svou službu, aby člověk vešel a změnil svůj den. Tahle teze je důležitá, nikoli ego.

Martin Donutil v představení Ubu králem: Svoboda!

Vy jste dosud natočil dva celovečerní filmy, Nuda v Brně byla událostí - nechystáte něco nového?
Teď jsme mluvili s Čestmírem Kopeckým, má velkou touhu, jmenuje se to Můj Janáček. Chce natočit film o člověku, který zaklepal na vrata Národního divadla s rukopisem své opery a vrátná mu řekla: „Zkouší, nemají na vás čas. Tady čekejte, zkouška skončí za tři hodiny.“ A on tam Janáček skutečně tři hodiny stál s rukopisem Její pastorkyně pod paží.

Režisér

Vladimír Morávek (52) patří mezi nejvýraznější porevoluční režiséry. Po JAMU začínal v brněnském Divadle Husa na provázku, které v posledních letech vedl jako umělecký šéf. Mezitím si odskočil do Klicperova divadla v Hradci Králové, kde z regionální scény pomohl vytvořit respektované kulturní centrum. Proslavil se inscenováním náročných cyklů, jako například Sto roků kobry. Je držitelem mnoha divadelních cen i filmového Českého lva za režii snímku Nuda v Brně.

Divadelní a filmový režisér Vladimír Morávek

To je ten příběh. Člověk má povinnost mít vizi. Důvěřovat osudu. Janáčkovi zemřel brzy otec, pak ho vychovávali v klášteře, pak pocítil obrovské puzení psát hudbu, která nikoho nezajímala. Ale on to dokázal a celá Evropa řekla: „Chci, aby mi tohle hráli na pohřbu.“

Máte Českého lva za režii, proč nenatáčíte víc?
Je to samozřejmě pošetilá chyba tatínků, co chystají ten zmíněný Jadran. Říkal jsem si: „Nemůžu na ten krásný výlet zaoceánským parníkem, jedeme s rodinou k moři.” Takže jsem takhle opakovaně různé nabídky vždy s díky vrátil. Nebyl čas psát filmové scénáře. Honza Budař se vždycky zlobil, ale já si byl jist - divadlo má přednost.

A když ne na Jadran, k jakému moři bude Husa na provázku jezdit?
Teď pojede do těch Luhačovic. Víte, já mám sedmnáctiletého syna, který studoval na francouzském gymnáziu a stále opakoval, že učit se fyziku ve francouzštině je úplná pošetilost. A já jsem mu řekl, že se díky tomu stává člověkem schopným francouzsky uvažovat o teorii relativity, tedy evropským člověkem, který umí uvažovat o těch nejtěžších věcech. Syn oponoval, že je to blbost. Podle něj je nyní důležitější, že je v Brně hezky, že se lze pěkně projít cestou na Špilas, mít kámoše a přestoupit pěkně na nějakou ekonomku. No, možná má pravdu. Ale já taky.

Pokračování seriálu Volha? Museli bychom počkat na vrásky, říká Kryštof Hádek

  • Nejčtenější

Buranství, říká o přerušení Kaščejevy na Českých lvech režisér Chlupáček

12. března 2024

Rozstřel Loni společně uvedli do kin film Úsvit, letos na televizní obrazovky vyslali minisérii To se...

RECENZE: Gabriela Soukalová ve sprše i v moři. Dokument jí zadal pózy

18. března 2024

Premium Pod názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vešel do kin dokument, v němž se zpovídá...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

České filmaře zatkli při natáčení ve Vatikánu. Teď se chtějí vrátit zpět

16. března 2024

Premium Štáb snímku Ďáblova sbírka skončil po natáčení na Svatopetrském náměstí na policii, která zabavila...

Metoda Markovič: Scény z výslechů byly hodně intimní, říká představitel Hojera

13. března 2024

Rozstřel Herec Petr Uhlík, tvář dvou výrazných televizních projektů letošního roku: minisérií Metoda...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KOMENTÁŘ: Desatero pro všechny, kdo rádi hlásají velké pravdy

12. března 2024

Premium Málokdo si zapamatuje, kdo si o víkendu připsal České lvy nebo Oscary, ale zato se bude ještě...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Posedlost a láska k hudbě. Olga Malířová Špátová natočila dokument o Petru Jandovi

19. března 2024  7:30

Před třemi lety oslovili přátelé Petra Jandy dokumentaristku Olgu Malířovou Špátovou, aby o něm...

Vedle ořezaného stromu vyrostla nová Banksyho malba, má ekologický apel

18. března 2024  19:49

Nová nástěnná malba v londýnské čtvrti Finsbury Park přilákala davy lidí. A to i přesto, že se k...

RECENZE: Album Visions od Norah Jones je ospalá jazzová „pohodička“

18. března 2024  17:20

Vůbec nejnešťastnější hodnocení, které se může dostat jakémukoliv uměleckému dílu je, prohlásíme-li...

RECENZE: Bez nápadu. Justin Timberlake vydal až odpudivě prázdnou desku

18. března 2024

Premium O aktuálním albu Everything I Thought It Was hovořil zpěvák a herec Justin Timberlake ještě před...

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...