"Zalíbil se mi text Emila Boka. Ta písnička je pesimistická textem a optimistická ve smyslu akordů zároveň. Já mám rád paradox, kdy je nejdříve trochu smutno, a pak sranda," řekl Vladimír Mišík. Název mu přišel vhodný i proto, že je již rok důchodcem.
"Užívám si to, ale hrát musím, abych uživil rodinu," smál se Mišík, který se k natáčení dostal po zdravotních problémech. Kvůli onemocnění kotníku mu opuchly nohy a vystoupení dodnes absolvuje vsedě na židli. Natáčení prý pro něho po depresích způsobených zdravotním stavem bylo příjemným vzrušením.
Poslechněte si ukázky z alba |
"Sice pořád na jevišti sedím, protože jsem si na to zvykl, a vzhledem k problémům s dýcháním neběhám jako Mick Jagger ani neskáču do publika. Ale cítím se přiměřeně," uvedl. Součástí křtu byla vernisáž obrazů Miroslava Jiránka a grafik Karla Halouna, autorů obalů Mišíkových alb.
Ztracený podzim je Mišíkovo jedenácté řadové album; kromě Bokových textů zpěvák využil i práce Josefa Kainara, Františka Gellnera, Marka Ebena, Jiřího Dědečka či Vlastimila Třešňáka.
Album obsahuje 13 skladeb, na nichž se převážně autorsky podílel Mišík, hudbu k písni Páteční Cajun složil baskytarista Jiří Veselý. Na nahrávce vystupuje několik hostů, například Jaroslav "Olin" Nejezchleba na violoncello, zpěvák Pavel Bohatý nebo dechová sekce.
"Jsem strašně rád, že ještě můžeme hrát a vystupovat po celé republice. Přece nebudu chodit jako důchodce s hůlkou do parku a rozhánět křičící děti," dodal Mišík.
Letos třiašedesátiletý Mišík, jehož jméno se v 80. letech minulého století v době zákazu vystupování objevovalo na zdech s nápisem "Nechte zpívat Mišíka!", po roce 1989 působil dva roky jako poslanec České národní rady.
S hudbou začínal již v 60. letech, kdy zpíval například s Kometami, Matadors a Blue Effectem; se skupinou Flamengo natočil odborníky i posluchači ceněné album Kuře v hodinkách. Od 70. let jej doprovází jeho vlastní kapela Etc... Ta ve čtvrtek na slavnostním koncertě ve velkém sále Lucerny vstoupí do Beatové síně slávy.
