Michael Haneke si odnáší Zlatou palmu za film Bílá stuha. | foto: Reuters

Vítěz Cannes Michael Haneke: Jsem na jedné lodi s divákem

  • 2
Když svůj film Bílá stuha na festivalu v Cannes uváděl, dostal na tiskové konferenci mimo jiné i přímou otázku: "Vyhrajete?" Tehdy jen krčil rameny a smál se. O pár dní později si odváží z Cannes hlavní cenu, prestižní Zlatou palmu.

"Všichni mi předhazují, že jsem zpracoval výsostně německé téma, ale já si nemyslím, že je jen německé. Můj film popisuje absolutismus, který vede k různým formám terorismu. A terorismus, to už je celosvětový problém, nemyslíte?" položil Haneke řečnickou otázku na tiskové konferenci, na níž výrazně převažovala německá media.

Jak těžký byl casting k filmu, ve kterém je tolik dětských herců?

Hledal jsem tváře, které by odpovídaly tvářím z dobových fotografií, na prvním místě u mě stála věrnost originálu. Samozřejmě jsem ale požadoval i věrohodný herecký výraz a musím říct, že zkombinovat tyto dva požadavky nebylo snadné. Takže odpověď zní: casting byl těžký a hlavně zdlouhavý. Ale nakonec jsem vybral dobře.

Jak jste hercům vysvětloval roli, ve které má důležité místo brutalita?

Víte, já role příliš nevysvětluji. Pokud jsou herci dobří, stačí jim, když si přečtou scénář a nějak si přeberou, co se po nich chce. Navíc myslím, že každý z nás má bohužel nějakou tu osobní zkušenost s násilím, každý jsme museli čelit něčemu krutému, i když asi ne v tak děsivé podobě. A osobní zkušenost, to je pro umělce cenný zdroj inspirace.

Bílá stuha je natočená na černobílý film. Proč?

Tak zaprvé černobílé jsou všechny historické materiály, které jsem ve filmu použil, takže jsem se musel přizpůsobt. Černobílá je navíc i doba, ve které se příběh odehrává. Kdyby šlo o konec 19. století, který byl plný barev, točil bych v barvě, ale v tomhle případě to nešlo. Za druhé mám černobílé filmy rád. A za třetí - což je možná nejdůležitější- snažil jsem se tímhle způsobem celý příběh odosobnit. Potřeboval to.

Dokážete vysvětlit, proč se ve vašich filmech objevuje tak často právě téma násilí?

Protože žiju v moderní společnosti, a ta je násilím doslova prosáklá. Rozhodně ho nezobrazuji samoúčelně. Stejné je to i s otázkou viny, která se mými filmy táhne jako niť. Je to tím, že jsem vyrostl v židovsko-křesťanské společnosti, v níž není člověka, který by se něčím neprovinil. Problém je, že kdybych tahle témata napálil divákům do tváře v plné síle, zděsili by se. Forma je v tomto případě víc než důležitá, musím je zmírňovat. To lze udělat například tím, že kladu otázky, na které ze zásady neodpovídám.

Myslíte, že diváci si je budou umět zodpovědět?

To už je na nich. Já jen vím, že nechci nikoho o ničem poučovat. Když se ptám, zůstávám s divákem na stejné lodi, a tak to má být.