Můj život po životě je třiadvacátou Vieweghovou knihou. Autor ji začal psát čtyři měsíce po operaci, přičemž v začátcích vycházel ze zápisků dcery z prvního manželství Míši, která si vedla deník při návštěvách otce v nemocnici.
Po úspěšných pokusech o oživení se totiž zcela dezorientovaný spisovatel znovu pomalu začal učit mluvit a vnímat svět. Kolaps krátkodobé paměti byl takový, že se lidé ze spisovatelova nejbližšího okolí obávali nevratného poškození jeho intelektuálních schopností. Přesto se znovu pustil do psaní.
V díle o deseti kapitolách Viewegh reflektuje období od 8. 12. 2012, kdy mu praskla aorta a absolovoval čtyřhodinovou operaci, do začátku srpna 2013. "Náš zlatý retrívr Fate se na louce u řeky se zjevnou rozkoší vyválí v lidském hovně. Já jsem ve sračkách už několik měsíců, ale takovou radost mi to bohužel nepřináší," glosuje Viewegh například své pocity v kapitole Neděle 19. května.
Psaní nicméně spisovateli bylo terapií. A pomoci by mohlo i čtenáři či v tomto případě posluchači. Vieweghovo vyprávění mu předává Saša Rašilov, interpret osvědčený již na Vieweghových Pohádkách pro unavené rodiče. Hudbu k audioknize nahrály jazzové veličiny Laco Déczi a Zdeněk Sarka Dvořák.
Audioknihu autor pokřtí 17. 5. na knižním veletrhu Svět knihy 2014.
