Bestsellerový autor vydává knížku Povídky o lásce. Na osudovou lásku však nevěří, spíš na drobné laskavosti.

Bestsellerový autor vydává knížku Povídky o lásce. Na osudovou lásku však nevěří, spíš na drobné laskavosti. | foto: Michal Sváček, MAFRA

Viewegh vydává knížku Povídky o lásce. Na osudovou lásku však nevěří

  • 4
Nejúspěšnější český spisovatel Michal Viewegh má novou knihu – Povídky o lásce. Představí ji ve čtvrtek v pražském knihkupectví Fišer a načasování není náhodné. Titul vychází deset let po autorových Povídkách o manželství a o sexu.

Michal Viewegh Povídky o sexu střídají povídky o lásce. Jste větším romantikem, nebo to myslíte ironicky?
Ironie v tom není, snažil jsem se odkázat na titul předchozích povídek a vystihnout hlavní téma – což je chtě nechtě láska. Láska v různých podobách: jsou tam povídky o mladých dvojicích, o dlouholetých manželstvích, o vdovách, starých mládencích… Ten desetiletý odstup byl záměr, podobná "výročí" mám rád. Příště dojde k literárnímu návratu ještě dřív: vydal jsem deník roku 2005 a hodlám vydat deník 2010.

Píšete o lásce jinak než před deseti lety?
Hlavní postavou povídek z té předchozí sbírky je spisovatel Oskar, kterému zkrachovalo manželství a po rozvodu dost pije a dost střídá holky. Nemohu bohužel popřít, že některé motivy jsou částečně autobiografické. V nové knize je celkem šestnáct povídek, přičemž každá má zcela jiné protagonisty, jsou to lidé různého pohlaví, věku i povolání… Rád bych tudíž věřil, že jsem dokázal opustit jistou sebestřednost a že se namísto sebepozorování mnohem víc věnuju pozorování života.

Viewegh píše se čtenáři iDNES.cz

Zúčastněte se projektu a napište blogový román.

Jak jste se za tu dobu změnil?
Před deseti lety jsem četl všechny existující literární časopisy, dnes nečtu žádné. Před deseti lety jsem nevěřil, že bych se mohl ještě oženit, dneska jsem sedm let ženatý, mám malé děti, dům, psa… Před deseti lety jsem měl babičku, dědu a otce, všichni mezitím zemřeli. Babička na gerontologii, děda v Bohnicích. Otec čtyři měsíce od stanovení diagnózy… Měli jsme ho celou dobu doma. Takové věci vás nemůžou nezměnit.

Změnily se i vaše hodnoty v lásce?
Pořád si myslím – a tušil jsem to už před deseti lety – že zdánlivě obyčejná laskavost je jaksi dostupnější než láska. Láska je abstrakce, trvale neudržitelný zdroj, zatímco laskavost nebo přesněji snaha o laskavost může ve šťastných případech opravdu vydržet celý život. Trvalý zájem o partnerovy názory, pocity, přání či problémy – to se v mých očích blíží lásce víc než cokoli jiného.

To nezní moc romanticky.
To je realistická verze lásky.

Michal Viewegh četl v brněnském divadle z nevydaného Románu pro muže

Kdy podle vás končí zamilovanost a začíná láska?
To vám řeknu zcela přesně: když si manželky založí Mateřské centrum a celé dny telefonují a celé noci sepisují žádosti o grant.

Takže láska je iluze, za kterou se všichni pachtíme, a výsledkem je věčný pocit nespokojenosti?
Jsem neochvějně přesvědčený, že neexistuje nic jako "jediný/jediná" nebo "předurčený/předurčená". Neexistuje žádný On ani žádná Ona – ale jsou tu početné skupiny lidí, kteří mají pro soužití s námi dobré předpoklady. Jde o to, narazit na partnera z této "předurčené" skupiny a ne z jiné. Protože jinak si vezmeme někoho, kdo k nám opravdu nepasuje, a tam někde venku tudíž opravdu čeká nejeden partner schopný větší laskavosti a ohleduplnosti, čili lásky.

Téma lásky je univerzální, čtenářsky vděčné. Jde o osobní tíhnutí, či vědomé autorské rozhodnutí?
Jako každý vypravěč se samozřejmě snažím být pro čtenáře zajímavý. Není snad snaha zaujmout či pobavit hlavním motivem každého, třeba i hospodského vyprávění? Současně se však čtenářskými přáními a očekáváními nenechávám zotročit – myslím, že důkazem jsou třeba mé zcela "nepopulistické", "intelektuálské" literární parodie nebo fejetony či novely o smrti a o tvůrčím psaní. Prostě nepíšu jen Romány pro ženy.

Spisovatel Michal VieweghMichal Viewegh

Ve vašich knihách se však motivy milostného hledání stále vracejí, stačí už jejich názvy: Výchova dívek v Čechách, Případ nevěrné Kláry, Román pro ženy… Je to určitý klíč k vašemu dílu?
Řekl bych, že mám širší záběr – pokud tedy existuje "větší" téma než právě láska. Píšu ale taky o zkorumpovaných soudcích, bulvárních novinářích nebo o umírání, píšu pohádky, zmíněné parodie a fejetony… Pokud jde o "klíč k mému dílu", tak ten byl přece objeven už dávno: je to libido, hamižnost, povrchnost a narcismus. Můj výklad se nepatrně liší, podle mě je hlavním klíčem především to, že mě psaní baví, že jsem měl štěstí a že jsem dostal do vínku trochu té vůle a talentu.

Není psát o lásce trochu nebezpečné? Mnozí spisovatelé tvrdí, že to, co napíšou, se jim zanedlouho stane.
V tom případě okamžitě napíšu povídku o tom, jak úspěšný brýlatý český spisovatel strávil noc v hotelovém pokoji se Scarlett Johanssonovou a nazítří vyhrál šedesát milionů ve sportce… Já na tohle moc nevěřím. Nebezpečné je psát si deník – a vydat ho.