Nechci rajskou, chci lásku! je třetí autorčinou knihou (Máslo na hlavě, a Ani ryba ani rak), kterou vydalo nakladatelství Motto.
Jestliže autorku její kmotra Michaela Maláčová představila na křtu knihy jako "Viewegha v sukních", přece jen se trochu mýlila.
Viewegh kalkuluje, je stavitel, který píše pro čtenáře. Bryndová tvoří především pro sebe a ze sebe a teprve ve druhém plánu doufá, že najde pochopení - samozřejmě hlavně u čtenářek. Knihu věnuje "všem, kteří alespoň v jednom příběhu najdou sami sebe."
Útlá a svižná knížka je ideální pro dny odpočinku. "Přečetla jsem ji za pouhé dva dny," uvedla na křtu Maláčová. Ve skutečnosti jsou dva dny na pět povídek moc. Ale kdo se prokousá prvními stránkami, přečte zbytek knihy jedním dechem. Možná, že nebylo právě nejšťastnější jen řazení příběhů.
Hrdinky nejsou světice, jimž muži ubližují, nejsou samolibé a ješitné, nefňukají, že jim okolí nerozumí. Naštěstí. I když se míjejí s láskou, vyprávění netrpí feministickým mentorováním. Sebeironie a nadhled je autorčinou silnou stránkou, stejně jako upřímnost a skromnost, s níž koriguje své povídky do komorních příběhů.
Bryndová se shodně se svými postavami nejeví jako racionální autorka, ale spíš jako citlivá osoba, která své emoce poctivě a s lehkou i hořkou ironií svěřuje papíru.
Tak jako autorka přiznává, že nemusí mít všechno, ale stačí "jen láska", zůstává i v literárních ambicích "jen" u drobných povídek a novel a nepouští se zatím do renesačních próz. Ale až si na ně troufne, budou od srdce.
 Obal knihy Jany Bryndové: Nechci rajskou, chci lásku. |
