Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Viewegh: Na Silvestra pili jen amatéři

  9:48aktualizováno  9:48
Rok 2003 byl pro Michala Viewegha přelomový. Narodilo se mu zdravé dítě, postavil dům. Ale také mu zemřela babička a dědeček. Co přinese další rok? Na jaro spisovatel chystá vydání své další knížky. Povídali jsme si o ní, a také o tom, že ke štěstí nestačí jen dostavěný barák a literární úspěch.

Začněme po Novém roce trochu odlehčeně - jak trávíte silvestra?
Já tenhle svátek moc neprožívám. Někdy říkávám, že na silvestra pili jen amatéři, zatímco my, co pijeme celý rok, si můžeme dát konečně voraz… Pro mě je to den jako každý jiný: dopoledne píšu a odpoledne a večer teď trávím se svou ženou a dcerou na Sázavě. Možná se u nás zastaví přátelé, ale protože náš postoj znají, nemají na hlavách papírové kloboučky a ani konfetami posypaní nejsou.

Skoro se mi zdá, jako byste měl s novoročním veselím nějakou ošklivou zkušenost.
Na silvestru se mi hlavně nelíbí to velké nesmyslné očekávání, po němž obvykle přichází zklamání. Samozřejmě si pamatuju hodně večírků, které se nepovedly. Tristní silvestr jsem například zažil před mnoha lety na horách: nejdřív se k mému úžasu zpívaly trampské písně a potom si během půlnočního sáňkování starej Kid (nebo jak naštípl páteř a musel být odvezen do nemocnice ve Vrchlabí. Jindy jsem se před půlnocí ocitl v bohnické restauraci Odra mezi různými partami. Vzpomínám si, že tehdy tam došlo i na házení popelníků - tedy naštěstí ne po nás.

To je scéna, kterou byste mohl použít do vaší nové knížky. Je to tak, že píšete grotesku o pití alkoholu?
Je to trochu jinak. Problém je v tom, že vždycky když v květnu vydám novou knížku, začnou se mě všichni novináři hned ptát, o čem bude ta další. Protože jsem už loni měl pár stránek poznámek na téma pití v Čechách, z nouze jsem odpovídal, že to možná bude humoreska o alkoholicích. Jenže potom jsem zbytek roku chodil po různých nemocnicích za babičkou a za dědou a nakonec nám oba umřeli. Taky jsem absolvoval asi dva abiturientské srazy... Začala se mi zkrátka vnucovat i jiná témata: plynutí času, stárnutí, umírání. V tom novém románu bude doufám i humor a rozhodně se v něm taky dost pije. Ale zároveň to bude i o tom, jak se plíživý smutek zvolna vkrádá do našich životů.

Teď mi to nedá se nezeptat: z čeho se do života může vkrádat smutek zrovna vám? Máte nové mimino, nový dům, mladou ženu...
Když to řeknu v nadsázce: i u mnohých slavných sebevrahů byste kupodivu došla k podobně zdánlivě uspokojivému výčtu. A přesto to udělali. Já samozřejmě o ničem podobném neuvažuju, jen chci naznačit, že životní spokojenost - nebo spíš vyrovnanost - si někdy bohužel nevystačí s literárním úspěchem nebo novým barákem. I v novém baráku se skvělou mladou manželkou po boku si může úspěšný spisovatel po čtyřicítce začít uvědomovat, co všechno mu život začíná brát. Nebo to řeknu citátem z nového románu, kde jedna z hlavních postav komentuje dění na třídním srazu, onom zrcadle našich životů: "Popíjíme a snažíme se vyřešit tu velkou záhadu - jak to, že ještě před chvílí nám bylo dvacet a nyní nám bude skoro padesát." Samozřejmě, že podobná nostalgie je banální - ale to ji bohužel vůbec neumenšuje.

Připadáte si někdy starý? A jako vážený čítankový autor?
Někdy si řekněme připadám stárnoucí. A obávám se, že právem. Moje schopnost radovat se například z toho, že do Čech přijede známá hudební skupina, v posledních letech dramaticky klesla. Podobně klesá i moje schopnost, nebo spíš chuť přizpůsobovat se novým trendům v oblečení. Možná ze mě později bude takový ten dědek v ukecaných manšestrácích s rozepnutým poklopcem.

Když se na vás podívám, musím vás ubezpečit, že to v nejbližší době nehrozí.
No, asi před měsícem přijel na Sázavu štáb italské televize RAI natočit se mnou jakýsi rozhovor. Když mi zavolali, že jsou ve městě, vyměnil jsem domácí kalhoty za džíny, vzal jsem si jen o něco čistší svetr, staré sportovní boty a hodlal jsem vyrazit. Moje žena mě uviděla a řekla mi: Nechceš za těmi Italy jít takhle, že ne? Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že bych asi opravdu měl vypadat víc k světu - nicméně už jen to, že bez jejího zásahu bych takhle klidně šel, je možná mírně varující.

Povinnost nenudit

A vy si snad správného spisovatele nepředstavujete jako osobu trochu umolousanou, v otrhaných džínách, která vypadá, jako by nedávno vylezla odněkud ze sklepa?
Připusťme, že spisovatelé typu Charlese Bukowského by skutečně trochu ztratili image, kdyby někam přišli hladce oholení a ve značkové košili. Ale myslím, že to platí i obráceně.

A co ten čítankový autor, za toho se považujete?
Sám bych to takhle samozřejmě neřekl, ale de facto už čítankovým autorem jsem, neboť ukázky z mých knih jsou v jedné nebo dvou čítankách.

Máte z toho radost?
Ale ano. Komusi předpokládejme vzdělanému jsem stál za to, aby mě do takového výběru zařadil. Těší mě to, protože bych rád v české literatuře zaujímal důstojné místo - a k tomu čítanky patří. Nikdy jsem netvrdil, že jsem velký umělec, ale dovoluji si trvat na tom, že píšu kultivovanou prózu středního proudu. Což je psaní, které má v každé literatuře své neoddiskutovatelné místo.

Zatím jste zavedený jako autor odlehčených knih. Nebojíte se, že když vaše příští knížka bude smutná, ztratíte své čtenáře?
Ona ale nebude jenom smutná. Je to sice román o stárnutí, ale zároveň taky o dětství, o osudové lásce, o přátelství, o manželství… Samozřejmě se i tentokrát snažím, aby to bylo napsané svižně a zábavně. Vždycky jsem věřil, že má-li spisovatel nějakou povinnost, tak je to především povinnost nenudit - a doufám, že se ani tentokrát tomuto imperativu nezpronevěřím. Chtěl bych se pokusit - tak jako třeba můj nedostižný vzor Woody Allen - říkat i smutné věci zábavně.

Hlavní postavou bude přitom ošklivá alkoholička. Kde jste vzal předlohu pro takovou holku?
Ta ošklivá dívka, to je částečně beletrizace mých vlastních pubertálních zážitků. Stačilo trochu zavzpomínat. S tím alkoholem je to ostatně podobné.

Měl jste nějaké životní období, z něhož by se daly na toto téma čerpat zkušenosti? Zlobivou dobu, kdy jste to s alkoholem fakt přeháněl?
Měl. Naštěstí se mi to dařilo jakž takž ukočírovat. Myslím, že je dobré držet se onoho známého: piju, abych se uvolnil, nikoli abych se zničil.

Nepíšu opilý

Pomáhá vám alkohol při psaní?
Když pracuju, nedám si ani skleničku, protože potřebuju mít čistou hlavu. Píšu dopoledne a vypiju při tom pouze dva šálky kávy. Jak napsal Philip Roth tuším v románu Elév: "Psaní je předělávání vět" - a to nemůže dělat člověk, který při tom pije.

Nikdy se vám nestalo, že jste psal opilý? Třeba spisovatelé beat generation by dali ruku do ohně za to, že to pravé umění vzniká, jen když je vědomí patřičně "rozrušené".
Jednou dvakrát v životě jsem psal v noci po návratu z mejdanu. Když jsem si to ráno přečetl, pochopil jsem, že tudy cesta opravdu nevede.

Jakou máte zkušenost s marihuanou?
Na rozdíl od bývalého amerického prezidenta jsem ji nejen párkrát kouřil, ale dokonce i šlukoval. Chodil jsem jednu dobu s jistou Američankou, která mě v tomto směru jaksi zasvětila. Jenže stejně: když přede mě postavíte sklenku dobrého vína a joint, vyberu si rozhodně to první. (Michal Viewegh se ptá, kolik je hodin, a bojí se, aby nepřišel pozdě na večeři se svou starší dcerou.)

Jak teď vycházíte se svou dcerou Míšou, když má malou sestřičku?
Vycházíme i nadále velmi dobře. Ví, že má i v mém novém životě svoje nikým a ničím nenarušitelné místo.

Jeden z jejích spolužáků z gymnázia mi vyprávěl, jak se od vašeho psaní ještě na škole poněkud distancovala, to už ji přešlo?
To patří k věku. Když je vám patnáct, používáte slovo komerčák, tedy komerčně úspěšný autor, jako nadávku. Troufám si říct, že dneska už se jí coby spisovatel hnusím o něco méně.

Nedávno maturovala, snažíte se ji někam nasměrovat? Chtěl byste, aby byla po vás?
Já jsem si svoje sny celkem splnil, takže nepotřebuju, aby to moje děti dělaly za mě. Mně je doopravdy jedno - a ujišťuju vás, že v tom není ani špetka pozérství jestli moje dcera bude mít malé květinářství, nebo bude třeba pediatr. Jde mi jen o to, aby byla v životě pokud možno spokojená. Vybrala si speciální pedagogiku, v čemž ji maximálně podporuji, ale zároveň ji nepřestávám po pravdě upozorňovat, že si vybrala těžkou, mizerně placenou práci.

Ztěžuje jí nějak život, že je Vieweghová?
Mně si na to nestěžuje. Jednou mi naopak vyprávěla historku, jak seděla zcela anonymně v kavárně s partičkou mladých intelektuálů, a když přišla řeč na českou literaturu a jeden z těch hochů se do mě začal obvyklým způsobem navážet, s gustem se mu představila. Tajně doufám, že ji moje jméno zase tolik nekompromituje. Koneckonců nejsem masový vrah, ale jenom prodávaný spisovatel.

Neradím se s nikým

Vraťme se k vaší nové knížce: v jakém je stadiu? Už máte zápletku? Nebo jak vůbec vzniká nová knížka Michala Viewegha?
Mám nahrubo napsaných dvě stě stran. V poslední době většinou začínám od postav. Píšu si poznámky ke každé z nich a co nejvíc se bráním tomu, abych předem vymýšlel nějaký pevně daný příběh. Stejně bych ho pak mnohokrát měnil, takže by to bylo zbytečné.

Takže nejdřív máte postavu. Co přijde pak?
Pak ji zkusím zasadit do různých konkrétních situací a zároveň si představuji, co by asi ona postava říkala a dělala ve skutečnosti. Snažím se přitom o maximální věrohodnost. Aby si můj čtenář neřekl to, co si otráveně říkáme u mnoha filmů či televizních inscenací: Tohle by přece nikdo normální neřekl. Takhle by se ve skutečnosti nikdo nezachoval.

Takže máte spoustu různorodých postav v různém stadiu rozpracovanosti. Nedokážu si vůbec představit, jak je pak dostat do jedné knížky.
Pověsil jsem si na zeď do pracovny obrovskou nástěnku z kartonu, zhruba metr krát dva, na ni jsem přilepil papíry s poznámkami k hlavním postavám a potom jsem k nim postupně přidával různé nápady na překvapivé, komické, dojemné nebo jinak čtenářsky vděčné scény. Ale hned musím dodat, že asi prvních patnáct papírů, které jsem tam měl, jsem už dávno vyhodil. Moje romány rozhodně nevznikají na základě předem pevně daného mustru.

No jasně, umění rovná se utrpení - to se dozvíte od každého umělce.
Ale ne, mě to baví. Opravdu.

Radíte se o něčem při psaní se svou ženou Veronikou?
Na Veroniku se obracím jen v případě nejasností v nějaké specificky ženské otázce, jako jsou třeba výkyvy menstruačního cyklu. Neradím se prakticky s nikým. Spisovatelé bývají většinou zpupné, domýšlivé individuality, a já nejsem výjimkou.

Dobře, dejme tomu, že máte napsaných deset či víc drobných epizod. Co s nimi potom děláte? Také je slepujete k sobě, jako to dělal Bohumil Hrabal?
Všechny je vytisknu a pak se je snažím nějak zajímavě poskládat k sobě - třeba na principu kontrastu nebo tak, aby jejich řazení postupně rozvíjelo určitý motiv, odhalovalo věci, které předtím čtenář netušil, a podobně. Dělám to samozřejmě rovnou v počítači, s nůžkami nepracuji.

Stává se vám, že vás během psaní knížky začne některá z postav hrozně štvát?
Nejen jedna postava, ale celý text! To je obvykle nevyhnutelná fáze: když si po sobě čtu rukopis počtvrté nebo popáté, začne se mi trochu protivit. Je to totéž, jako když jedete autobusem v krátké době pětkrát stejnou trasu - také se nudíte. Když píšu nějakou komickou scénu poprvé, někdy se tomu i sám nahlas zasměju, což sice vypadá narcistně - autor sedící sám v pokoji a smějící se vlastním vtipům - ale zároveň je to myslím nutná podmínka toho, aby se tomu později zasmál i někdo jiný. Jenže když tu samou scénu čtu v korekturách před tiskem popáté, připadá mi někdy, že veškerý vtip z toho vyprchal a že je to jen shluk notoricky známých vět.

Co s textem v takovém případě děláte?
Nic. Musím věřit… Čtu si to nahlas, abych zjistil, jestli to aspoň dobře zní. Jestli ten vtip doopravdy funguje, to poznám až při autorských čteních - což je důvod, proč na ně jezdím rád. Uklidňuje mě, když se publikum směje přesně na těch místech, kde jsem to předpokládal. Dokonce mi to zvyšuje autorské sebevědomí.

Výsadní postavení

Kdo čte vaše texty předtím, než jdou do tisku?
Hned po vydavatelovi Martinu Pluháčkovi je dostane do ruky jeho redaktor Miloš Voráč. Je to můj kamarád, nebere si žádné velké servítky, klidně mi řekne: "Tuhle větu bych úplně vyhodil, tenhle odstavec bych předělal, a podobně."

Jak dlouho trvá, než spolu rukopis projdete?
Miloš mi v textu označí problematická místa, připíše různé poznámky, já si to pak během tří čtyř dnů projdu a opravím s přihlédnutím k jeho doporučení. Sporné věci si přátelsky vyříkáme v jednom delším telefonátu.

Předpokládám, že do děje vám nikdo nezasahuje. Lidé z nakladatelství mají na starosti jen stylistiku, je to tak?
Díky jistému výsadnímu postavení, kterému se v nakladatelství těším, se nikdo z redaktorů neodváží. Naopak mi děj pokrytecky chválí.

Kdo vás vlastně platí a jakým způsobem?
Všechno to funguje podle jednoduchých, zcela transparentních pravidel: tady v Čechách dostávám osmnáct procent z maloobchodní ceny každé knížky, samozřejmě včetně všech dotisků. Honoráře za překlady jsou spíše symbolické.

Myslíte si, že přijde doba, kdy budete mít vyděláno a žít budete už jen z renty?
Tak to bych fakt nechtěl. Víte, já bych psal, i kdybych si za to musel platit - třeba jako za pronájem tenisového kurtu. Psaní pro mě není jen způsob obživy. Nezavírám se každé ráno v pracovně proto, abychom měli se ženou z čeho žít. Mě to vážně baví.

MICHAL VIEWEGH se narodil roku 1962 v Praze. Zanechal studia na Vysoké škole ekonomické a vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1989 učil na zbraslavské základní škole, poté byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. Vstup do světa literatury pro něj znamenalo vítězství Ceny Jiřího Ortena v roce 1993. V současné době je spisovatelem na volné noze a přednáší tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Michal Viewegh je podruhé ženatý, z prvního manželství má dceru Michaelu, z druhého dceru Sáru, která se narodila v březnu roku 2003. Žije se svou ženou na Sázavě, kde dostavěl dům.



Michal Viewegh před autogramiádou.

Michal Viewegh poslouchá živou hudbu před autogramiádou.

Michal Viewegh podává návštěvnici autogramiády knihu, kterou právě podepsal.

Michal Viewegh podepisuje knihu.

Michal Viewegh odesílá odpověď.

Michal Viewegh píše.

Michal Viewegh přemýšlí během on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.

Michal Viewgeh odpovídal v redakci iDNES přesně dvě hodiny.

Celý červenec jsem strávil na Hvaru, kde jsem pro chorvatskou televizi psal scénář chystaného pětidílného seriálu podle Účastníků zájezdu. Formálně to tedy byl pracovní pobyt, ale de facto to byla spíš dovolená, dokonce velmi příjemná.

Michal Viewegh natáčí další díl Galerie elity národa

Michal Viewegh u občerstvení na Národní třídě

Michal Viewegh, spisovatel.

Michal Viewegh - Báječná léta s Klausem. Obal knihy.

Spisovatel Michal Viewegh netají, že večírky s přítelkyní Veronikou má opravdu rád.

Michal Viewegh s manželkou Veronikou.

Michal Viewegh s manželkou Veronikou.

Michal Viewegh s manželkou Veronikou.

Michal Viewegh na autogramiádě. (10. dubna 2003)

Michal Viewegh na autogramiádě své nové knihy Případ nevěrné Kláry. (10. dubna 2003)

Chystá novou knihu. Nejprodávanější český spisovatel Michal Viewegh vydá svoji novinku v květnu.

Spisovatel Michal Viewegh se čtrnáctidenní dcerou Sárou a mnaželkou Veronikou.(16.5. 2003)

Spisovatel Michal Viewegh se čtrnáctidenní dcerou Sárou a mnaželkou Veronikou.(16.5. 2003)

Spisovatel Michal Viewegh se čtrnáctidenní dcerou Sárou a mnaželkou Veronikou.(16.5. 2003)

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z filmu Muži, kteří nenávidí ženy
Milénium představí Lisbeth Salanderovou popáté. Příštím dílem skončí

Knižní sága Milénium odstartovala úspěch severské krimi, na které se později svezli i autoři, jakými je Jo Nesbo nebo Jussi Adler-Olsen. V září vyjde další...  celý článek

Spisovatelka Nina Weijersová
RECENZE: Umění se změnilo. Už je jen pro oligarchy a hiphopery

Nizozemská spisovatelka Nina Weijersová se stejně jako její hrdinka Minnie vydala na tenký led. Ve svém debutovém románu Následky podává upřímnou výpověď o...  celý článek

Ron, Hermiona a Harry na konci sedmého pokračování Harry Potter a relikvie smrti
Rowlingová na Potterovi stále bohatne. Na podzim vyjdou dvě nové knihy

Svět Harryho Pottera se loni rozrostl o divadelní hru, scénář i nový film. Úspěšný návrat do světel reflektorů nyní vynesl J. K. Rowlingovou na první příčku...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.