Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Viewegh: Můj rok zas tak báječný nebyl

  1:00aktualizováno  1:00
Jako jediný současný český spisovatel prodává romány v padesátitisícových nákladech. Ve své novince se však Michal Viewegh vzdal románových postav a před čtenáře předstupuje se svým životem.

Michal Viewegh | foto: Michal Sváček

Dnes vychází sedmnáctá Vieweghova kniha Báječný rok – deník, v němž autor dle svých slov "poměrně poctivě, otevřeně a bez stylizace" popsal prožitky loňského roku, všechny důležité radosti, smutky, poklesky i návaly zuřivosti.

Začněme obměnou pubertální hry z vašeho deníku o třech věcech, které byste na sobě rád změnil. Co byste změnil na báječném roku 2005?
Diagnózu otce, samozřejmě. Zemřel letos v březnu. V této souvislosti by bylo asi nevkusné říkat, že bych si třeba taky rád vylepšil loňské recenze.

Báječný rok to tedy navzdory názvu nebyl..
Název jsem vymyslel dávno předtím, než jsme se o otcově rakovině dozvěděli. Titul musí především komerčně fungovat a adjektivum "báječný" je moje zavedená značka – což říkám v záměrné nadsázce. Je to přímá narážka na Báječná léta pod psa, nebo chcete-li s Klausem, čímž jsem zamýšlel naznačit, že ani ten můj rok nebude zřejmě úplně báječný – to je člověku po čtyřicítce jasné už 1. ledna...

Podle anglického prozaika Juliana Barnese je dobrá kniha jako nádherné hodinky, které chceme instinktivně otevřít. A i když spisovatelé stavějí své osobnosti na odiv, knihy jsou prý jejich nejlepší částí...
Souhlasím, že román by měl být strhující příběh, který si čtenáře rychle podmaní a tak dále... Jenže základním principem deníku není efekt, ale autentičnost. Deník určený k vydání by myslím neměl být stylistickou či myšlenkovou exhibicí, ale především co možná poctivou zprávou o autorově životě. V deníku by autor neměl kouzlit se slovy, ale – obrazně řečeno – přiznat hemoroidy.  Já vnímám deník jako jakýsi obsáhlý dopis kamarádům, blízkým i čtenářům, kteří se mnou aspoň trochu sympatizují. Je to můj vlastní příspěvek do diskusí o mně.

Nebylo vám někdy líto, že se za románového Huga, Kvida či Oskara nemůžete schovat? Četla deník vaše manželka?
Chci-li se postavit ke svému životu co možná čelem, nemohu se schovávat za šifry či pseudonymy. Ano, jdu s kůží na trh, riskuju, ale osvobozující účinek každého podobného comming-outu předpokládá maximální možný podíl pravdy. Všechno, co v deníku je, je pravda. Když jsem pravdu výjimečně napsat nemohl, napsal jsem třeba "Cenzurováno"... Nemohu totiž nadřazovat autentičnost nad ohleduplnost. Veronika deník zatím nečetla. Až to udělá, dočte se nejen věci, které ji asi rozesmutní nebo znejistí, ale i ty, které ji potěší. Nelze holt chtít po životě, aby byl pohodlný a jednoduchý.

Fabuloval jste?
Ne, i když jsem coby bytostný vypravěč byl občas v pokušení tu či onu historku vylepšit, vygradovat – ale to jsem si zakázal. Jakožto prozaik jsem byl taky zpočátku nervózní, že nedodržuju jednotný styl, jak jsem zvyklý v románu: v deníku jsem jednou věcný a civilní, podruhé lyrický, jindy třeba napíšu pár řádků jako Ostravski Ostravak nebo parodicky přejdu do stylu deníku Bridget Jonesové: "Dnes ráno jsem se, milý deníčku, zvážila: 86 kilo!" K deníku tahle rozmanitost patří, je přirozené, že autor střídá nálady, že v lednu prožívá jiné věci než v březnu – a styl to zrcadlí. Na jednom místě píšu: Copak je styl průkazka, kterou se musím každé ráno legitimovat kritikům? Nemám v deníku právo napsat obyčejnou větu "Šel jsem do kina..."?

Myslíte, že čtenáře zajímají opětovné narážky na kritiky?
S tím souvisí jedna obecnější, zásadnější otázka: budu čtenáře zajímat já sám, jaksi bez svých knih? Je to test mé takzvané popularity – kolik lidí si koupí skoro za 300 korun knihu mých každodenních zápisků, v níž chybí velký zábavný příběh? Sám si sice rád kupuji deníky či paměti spisovatelů, které mi někdy připadají zajímavější než jejich samotné dílo – ale kolik nás takových je?

A ti kritici?
Připouštím, že v románech jsem téhle své notoricky známé obsesi někdy podléhal příliš. Když například dneska náhodně otevřu Zapisovatele otcovský lásky a narazím na parodickou scénu, kdy je literární kritik ve sklepě umlácen lopatkou, působí to i na mě jako křečovitost. Ale do deníku tahle celoživotní naštvanost – pro mnohé jistě hysterická, nesnesitelná, únavná a nepochopitelná – patří. Bez ní by deník nebyl úplný. Jsem z recenzí vždycky rozčilený? Jsem – tak bych si neměl hrát na Buddhu.

Píšete, že stejnou věc dokážete vyzdvihnout i zatratit. Dokázal byste napsat dva zcela protichůdné deníky, které by byly stejně poctivé?
Ne, to by jeden z nich byl nutně lživý. Tahle poznámka z deníku je inspirována následujícím výjevem: v hotelové jídelně večeří dva staří manželé a nekonečné minuty mlčí, je slyšet pouze cinkot příborů. Čili: výmluvný dokument o mrazivém manželském odcizení a tak dále... Jenže pak jeden z partnerů přisune tomu druhému talířek s oloupanou mandarinkou a vyslouží si pohlazení po ruce plné jaterních skvrn. Když k tomu pustíte Mozarta, náhle máte Romea a Julii na konci listopadu... Záleží pouze na úhlu pohledu – a ten si volíme sami. S tím jde manipulovat. Vychválit do nebe lze i text na knedlících v prášku – přesně totéž jsem udělal v parodiích Nápady laskavého čtenáře. A naopak. Většinu knih bych snadno uměl zdánlivě stejně přesvědčivě ocenit i popravit. Čistě podle momentální nálady či osobních sympatií k autorovi.

Další kniha bude román?
Román s velkým R. O lidech a andělích. Dokonce poruším zavedený rytmus a vydám jej až na podzim, a nikoli jako vždy na jaře. Na psaní budu mít tudíž víc než deset měsíců. Což je při mém tempu dost času i na trilogii.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Katja Kettu
RECENZE: Uštípli jí jazyk. Šokující Můra líčí příběh ve stínu gulagu

Finská prozaička Katja Kettu má smysl pro nesmyslné lásky. V Porodní bábě, z níž se stal světový bestseller, líčí vztah mezi Finkou a německým důstojníkem, v...  celý článek

Ron, Hermiona a Harry na konci sedmého pokračování Harry Potter a relikvie smrti
Rowlingová na Potterovi stále bohatne. Na podzim vyjdou dvě nové knihy

Svět Harryho Pottera se loni rozrostl o divadelní hru, scénář i nový film. Úspěšný návrat do světel reflektorů nyní vynesl J. K. Rowlingovou na první příčku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.