V říjnu totiž vyjdou v češtině hned dvě publikace, na nichž se Bébel, jak se herci přezdívá, osobně podílel. Jednak jeho vlastní autobiografie Jean-Paul Belmondo - Mých tisíc životů, jednak obrazová kniha Belmondo o Belmondovi, pro niž herec fotografie uspořádal a doprovodil komentářem.
Krampol dabuje Belmonda od roku 1982 a překvapil ho prý jen jednou: v posledním snímku Muž a jeho pes, kde už měl jinou barvu i rytmus hlasu. „Nechápu praxi, kdy dabuju jeden a týž Belmondův film pro tři různé televize. Raději si každá zaplatí vlastní novou verzi, než aby koupila české znění od konkurenční stanice,“ líčí Krampol.
Ač Belmondova mluva zejména v komediích připomíná kulomet, podle Krampola se dabuje snadno - ve srovnání s Louisem de Funèsem. „Po smrti Františka Filipovského se hledal herec, který po něm Funèsův part převezme. To snad ani nebyl nápad, ale přímo kamikadze, že jsem to zkusil. Nicméně z šestatřiceti lidí vybrali mě a snad až na Zelňačku to dopadlo hrozně,“ tvrdí Krampol. Rozhovor s Belmondovým dabérem najdete na videu.
