Mezitím může režisér Viktor Tauš doladit festivalovou taktiku nadnárodního projektu, v němž Jiří Lábus a Oldřich Kaiser v hlavních rolích a věčně na cestách potkali Francouze Didiera Flamanda nebo Finku Kati Outinenovou. "Ani Kaiser, ani Lábus nemluví cizím jazykem, ale pro komunikaci se zahraničními kolegy si vyvinuli vlastní zcela nesmyslnou řeč, jíž se suverénně dorozumívali všude," líčí režisér.
Podle Tauše natáčení připomínalo stavbu babylonské věže. "Zkuste si to představit: točíte ryze českou klaunérii s mezinárodním obsazením v lucemburském divadle a všichni si povídají neexistujícím jazykem, kterému nerozumějí ani jeho autoři. A přesto to fungovalo," líčí režisér třeba scénu, v níž Outinenová, dvorní herečka Akiho Kaurismäkiho, podporovala svého filmového manžela Lábuse nadšeným "Schweine", což znamenalo "výborně".
Příběh kdysi slavného tria komiků, jež se záhadně rozpadne a znovu sejde až po letech s návratem jednoho z nich z pařížské emigrace, vyžadoval u Flamandovy postavy dabing. "Oživili jsme postup, který se používal u spaghetti westernů. Spočítáte slabiky v domácím jazyce a zahraniční herec pak místo textu hraje čísla. Ovšem Flamand dokázal dát i do čísel neskutečnou emoci," žasne Tauš nad hercem známého z Purpurových řek či Nebe nad Berlínem. Ukázku najdete na videu.
