Umělec působil jako dvorní malíř Maxmiliána II. ve Vídni a posléze na dvoře Rudolfa II. v Praze. Výstava jeho děl, jež vznikla ve spolupráci s pařížským Musée de Luxembourg, kde měla také na podzim minulého roku premiéru, potrvá ve Vídni do 1. června.
Úředníci z mršin
Nejen pro své ojedinělé alegorické portréty ze světa rostlin, ovoce, zvířat a jiných předmětů byl povýšen do šlechtického stavu. Na sklonku života v roce 1590 namaloval dnes nejslavnější portrét zobrazující císaře Rudolfa II. jako římského boha ročních období – Vertumnuse.
Portrét z jarních květů měl symbolizovat císařovu šťastnou vládu a oslavovat humanismus. Mistrovské dílo, jež se stalo součástí císařské kunstkomory, však v Praze nezůstalo, neboť je jako válečnou kořist odvezla za třicetileté války švédská vojska. I ono je k vidění nyní ve Vídni.
Život a dílo milánského malíře je pojato jako obrazový příběh zasazený do kontextu své doby. Kromě nejslavnějších portrétů ze série ročních období komponovaných z rostlin, plodů či kořenů tu jsou představeny i satirické podobizny dvorních úředníků, jejichž hlavy Arcimboldo komponoval z úředních spisů, rozevřených knih či v horším případě z těl mrtvých zvířat, aby tak vykreslil povahu portrétovaného.
Mezi obrazy je i brnění
Malířovu invenci i smysl pro humor pak stvrzují obrazy zátiší, ze kterých se pomocí nastavených zrcadel stávají satirické portréty zahradníka s ředkví místo nosu a cibulovitými tvářemi či kuchaře, který si svou hlavu jako prasečí pochoutku naservíroval na stříbrný talíř.
Tato rafinovanější forma jen utvrzuje o nekončící fantazii tohoto malířského génia. O funkci Arcimbolda jako kostýmního návrháře pak vypovídají kresby zachycující návrhy pro různé dvorní ceremonie.
Aby vystihla atmosféru doby, umístila kurátorka Silvia Ferinová do expozice exempláře dvou drobně zdobených brnění. Vystavené užité předměty pak připomínají Arcimboldovo angažmá v roli správce císařského kabinetu kuriozit.
