Vezmi kameru, založ kazetu, natoč si film

Díky digitální videokameře (DV) si může natočit film prakticky každý. Američtí nezávislí tvůrci mluví doslova o revoluci a té "nejvyšší formě filmařské demokracie" - neboť se prý rozšiřují šance pro mladé, chudé i neškolené. Vlna DV se pomalu přelévá i do tuzemska. U nás už takto vznikly filmy uznávaných profesionálů, Michálkův Anděl Exit či Chytilové Vyhnání z ráje, ale i debuty jako Cabriolet nebo povídkový Začátek světa. Ze zahraničních hitů například Wendersův hudební dokument Buena Vista Social Club.

Natáčení filmu Anděl exit | foto: Falcon

Radují se především producenti, protože při používání levných kazet jsou náklady nižší než u klasického natáčení na drahou negativní surovinu, která se pak ještě musí vyvolávat. Režiséři si zase pochvalují, že s tou malou nenápadnou věcičkou snáze proniknou do reálných prostředí a lidé si jich téměř nevšimnou. Herci si tolik nemusí hlídat postavení kamery - ta spíš "chodí" za nimi. Dramaturgové se těší, že z krátkých ukázek, takzvaných pilotů, poznají slibné nápady a talenty, s nimiž mohou dál pracovat. A běžní diváci v kině prý rozdíl téměř nepoznají.

PRO digitální videokameru	PROTI digitální videokameře
Mobilita a operativnost. Dostanete se s ní všude, je levná a nenápadná, namísto svícení se dají některé kontrasty upravit technicky. Uspoří se materiál, lidé potřební "na place" a leckdy i čas. Režisér je rád, že hned vidí výsledek, kameraman klidně spí, bez obav, že mu film "utopí" při vyvolávání v laboratořích.	Nákladný přepis, nižší kvalita obrazu, menší ostrost a chudší barevná škála. Laikovi "něco vadí" podvědomě, odborník to pozná. Fakt, že nemusí šetřit materiálem, svádí režiséra, aby scény "kropil" - snímá je z desítek úhlů do zásoby, pro jistotu, že to půjde "nějak" střihnout. Nemusí být dokonale připraven a mít předem jasnou představu.

Mírné pochybnosti mají paradoxně jen ti, kdo tuhle módní hračku drží v rukou - sami kameramani. Mistři obrazu se obávají, že profesionalita dostane na frak, jakmile svůdná lehkost natáčení učiní "filmařem" kdekoho z ulice. A napříč generacemi se také shodují, že pokud si typ příběhu, který natáčejí, přímo nežádá onen "zrnitý" dokumentaristický styl, jejž digitální video ve výsledku přináší, osobně by vždycky dali přednost tradiční filmové metodě. "Pro kameramana je vždycky lepší profesionální kamera i formát," říká Marek Tichý - přestože nasnímal Cabriolet, typicky nezávislý mladý film točený na digitální videokameru, střihaný i zpracovávaný počítačově a teprve následně překopírovaný na filmovou kopii pro kina.

"Digitální videokamera má jistě výhody, stává se však zrádnou, pokud s ní netočí zručný profesionál. Už dnes kamerují lidé, kteří pro to nemají žádné předpoklady," dodává Josef Hanuš, letošní nositel profesní ceny Asociace českých kameramanů za celoživotní dílo. Muž, který stál za kamerou Dámy na kolejích či Troškovy vesnické trilogie Slunce, seno..., tvrdí: "Patřím ke generaci, pro kterou film znamená podívanou. Video vede k tomu, že výsledek bývá chudičký. Koneckonců vidíme úpadek řemesla v televizi, kam přišli lidé z ulice a mylně hájí tezi, že 'pouhé' zpravodajství nemusí být natočeno profesionálně." Námitku, že digitální video znamená rovnou šanci všem, v nadsázce obrátí: "Kdybychom to aplikovali na jiné obory, pak by operovali laikové bez umrtvení."

Kolik stojí DV snímek

Digitální kamera stojí od 15 tisíc korun výš, ve skutečně profesionální kvalitě přijde asi na 100 tisíc. K tomu připočtěme přibližně dvacet kazet po pětistovce, celkem dalších deset tisíc korun. Herce mladý adept filmu neplatí - zahrají mu kamarádi zdarma; střihat může třeba u známého z reklamy, jinak se podle počtu dní počítá pronájem střižny v tisícovkách. Snadné je pak "natáhnout" film do počítače, případně nechat "vypálit" na CD. Suma sumárum, za tři sta tisíc korun máte svůj film. Hotové dílo na tomto nosiči může autor sám dodávat pro domácí kino, případně nabídnout profesionálnímu distributorovi - ten by pak investoval miliony do přepisu na klasickou kopii - nebo producentovi; ten může doporučit změny, film dotočit, nově sestřihat, a pak přijmout. Šíření přes internet, vzhledem k tuzemským cenám a problematické rychlosti načítání, je zřejmě nutno ještě na pár let odložit. Podobně i přenos digitálního snímku přes satelit přímo do kin, tedy bez přepisu na klasickou filmovou kopii "v krabici", se užívá zatím spíš experimentálně.

Kameraman Hanuš přitom uznává, že pro digitální video - čili dývíčko, jak se mu říká - jsou některé látky přímo stvořeny: "Třeba Anděl Exit, ale historický film takhle nenatočíte." Podle Hanuše je sporná i pověst o nízkém rozpočtu - natáčení na DV je sice levné, ale následné kopírování na filmovou kopii naopak velmi drahé. Deset minut přepisu přijde asi na dvě stě tisíc, a to prý tuzemští filmaři mívají ještě slevy. "Výhodou je DV pro amatérské filmaře, mnozí mají slušné vybavení, ti nejschop nější se zprofesionalizovali a jejich práce mohou směle konkurovat televizním pořadům," říká Hanuš.

Traduje se, že pro méně zkušené je DV spolehlivější, neboť záběr je ihned vidět, odpadá čekání, než se filmový negativ vyvolá, i s ním spojená nervozita, zda jej laboratoře nepoškodí. Hanuš reaguje: "Jistě, ale i proto přináší film větší vzrušení, očekávání a dobrodružství než sebedokonalejší video."

Tomáš Sysel mluví podobně, ačkoli patří k nejmladší kameramanské generaci. Právě točí snímek Zatracení, kde využívá obě metody, ale tady prý jde o dramaturgický záměr: "Hlavní příběh vyprávíme filmově, na DV si jeho hrdina točí cosi jako soukromý deník, čili ani na plátně nebude video předstírat hru na film." Sysel dokonce tvrdí, že točit na zdánlivě prosté DV je těžší, neboť se musí počítat s jiným svícením i zpracováním: "Děláte-li to jednoduše, vypadá to hrozně. Čili s DV opravdu může točit každý, ale aby nevzniklo jen home video z rodinné dovolené, musí s tím umět profesionálně zacházet." Stejně jako Hanuš říká i Sysel, že kdyby mohl volit, vybere si vždycky film, neboť ten působí jako droga, zvyšuje adrenalin, a to je na výsledku znát. "Navíc je film milosrdnější k herečkám, světlo leccos vyžehlí," dodává s úsměvem.