Landsmann si nasadil laťku hodně vysoko: Pestré vrstvy na literární scénu vskočily s razancí, již tento autor sotva překoná. Osobní vzpomínky na živoření v ostravské uhelné pánvi a následnou emigraci byly neučesané, sprosté, humpolácké, živočišně smradlavé a neodolatelně upřímné. Proto se jim Fotr, vykonstruované vyprávění o obhroublém Slávkovi z doby první republiky, nemohl rovnat. Vězením na svobodě se Landsmann vrátil k autentické sebereflexi. Dopadl však možná ještě hůř.
V nové próze se vrací tam, kde v Pestrých vrstvách skončil: do Holandska, konkrétně do Rotterdamu, v němž nezkrotitelného emigranta po delších peripetiích přijali jako politického uprchlíka. Pro Landsmanna se na Západě mnoho nezměnilo. Utekl před svou ženou (v paměti se mu vybavuje jako despotická hydra), před kutáním v dolech (na horníky vzpomíná sentimentálně), před reálsocialistickým balastem (i na lidi v polistopadovém Česku shlíží s opovržením), ale nikoli před sebou! Veškerý jeho život se odehrává v rotterdamských barech, po zavírací hodině před jejich dveřmi, nebo v novém bytě před zářící obrazovkou. Okolí od sebe odhání a uzavírá se do svého "vězení na svobodě".
Po pár stranách je jasné, že kniha nemá žádnou pointu - že se nakonec do Česka v roce 2001 vrátí, nemohl Landsmann při psaní ještě tušit. Líný tok historek nezastírá fakt, že prozaika k psaní vedla hlavně příšerná nuda, z níž se jinak nedokázal a soudě podle knihy ani moc nechtěl vymotat. Ubývající (či ubíjející?) měsíce se od sebe liší jen v tom, jak rychle mu docházejí "guldíky" z podpory, za něž se může oddávat únikovému chlastání. V popisování sebedestruktivních, opakujících se alkoholických průšvihů, během nichž nevěří ani sám sobě, se blíží až úmorné novele Jana Pelce ... a výstupy do údolí.
Přesto stojí Landsmann výš než Pelc. Je sice víc než kdy jindy užvaněný, ale i v momentech, kdy nad svou exhibicí ztrácí kontrolu, dá se ještě alespoň bez valné újmy učíst, prostě nějak přežít. U Pelcových knih je to už téměř nemožné: jejich četba znamená především již jen fyzický výkon, násilné nasoukání textu - a to jen proto, aby se na konci textu potvrdilo, co je jasné už na počátku.
 ZAJATEC PSANÍ. Ivan Landsmann na sebe upozornil nepřehlédnutelným románem Pestré vrstvy. Dalšími dvěma knihami jeho "odkaz" rozmělnil. V pondělí 25. listopadu 2002 řekl na autogramiádě v knihkupectví nakladatelství Torst, že píše další román. |
