Ještě nejlépe dopadlo Česko, které vydělalo alespoň na pobytu štábu.
V úvodu se členové výpravy pro výzkum pyramidy v ledovém podzemí Antarktidy najímají v Nepálu či Mexiku, ale sotva se z trosek velrybářské osady spustí do hlubin země, ocitnou se v pražských ateliérech, kde si zařádí rez, špína, prach, vrzání, chroustání a skřípání. Pouze zvědavý tučňák možná není z naší zoo.
Navzdory pověstem o nechtěné legraci ve smrtelně vážném sci-fi thrilleru není snímek dlouho ani směšný, ani strhující - jen nudí.
Nenabízí žádné nové nápady. Hlavní role nemají zaměnitelní herci, nýbrž tma, zmrzlé kostřičky se probouzejí neochotně jako ve špatně promazaném pouťovém zámku hrůzy, až po masakru komparzu nahoře přijde vybíjení sólistů pod zemí.
Stvůry vypůjčené z filmových legend nejprve straší odděleně - predátoři podobní rytířům ze šrotu a vetřelci v podobě Otesánků s kapajícím slizem. Navíc tvůrci nestydatě vykradli i slavný horor Kostka, převzali odtud však pouze prvek mechanického přesouvání zdí v bludišti bez jeho původní mistrovské logiky.
Ledva se příšerky počnou mydlit navzájem, na blikavém plátně je nepřehledno, až se člověku zasteskne po názorné Cestě do pravěku. Hrdinové střídají zrychlený dech se šroubovanými větami "Máme doma děti, nevzdáme to", honorář asi dostali hlavně za výdrž při mohutném oslintávání.
Volba, zda se spojí s řinčivými proti čvachtavým či naopak, připomene přísloví Když se dva perou, třetí se směje - a to už neplánovaný smích vskutku houstne. Ve finále se dokonce schyluje k meziplanetární romanci, vedle níž se Kráska a zvíře jeví jako krotká limonáda. Smích zmrzne na rtech teprve ve scéně naznačující, že Vetřelec vs. Predátor počítá s druhým dílem.
A propos mráz - slečna varující jiné před umrznutím do tří minut sama pak přežívá vesele jen v sexy tričku. Asi ji rozpálil boj a cit.
 Fotografie z filmu Vetřelec vs. Predátor. |
