Vesnice: strach má velké oči

  • 3
Každý milovník strašení pro pokročilé má ještě v paměti den před pěti lety, kdy jej ohromil Šestý smysl a kdy se učil vyslovovat jméno amerického tvůrce indického původu - M. Night Shyamalan.

Pak přišel Vyvolený s Brucem Willisem, Znamení s Melem Gibsonem - a režisér si svou pověst držel.

Nejnovější Vesnice se do jisté míry vrací k modelové stavebnici Znamení, tedy ke skupině lidí ze samoty vystavených zprvu neviditelné hrozbě. Jenže jak známo, návraty se nevyplácejí.

Jestli ve Znamení opadlo napětí jednou, když se dlouho jen tušení "ufouni" zhmotnili, Vesnice zaskřípe třikrát. Také "odtajní" podobu záhadných příšer - a strach taje, neboť připomínají masopustní maškary.

Pak jim dá pozemské zázemí spojené s kázáním o útěku před špínou civilizace, čímž se ztrácí další vrstva chvějivého napětí. A tu poslední sloupne scéna, kdy pohádkový les protne ubohá vysvětlivka současné silnice.

Na mistra inteligentních nejednoznačných psychothrillerů zřejmě přišly pochyby. Shyamalan jako by se zastyděl, že umí strašit, a počal sdělovat cosi zásadnějšího. Třeba že strach má velké oči, že sebelepší úmysly neomlouvají lež, že svět násilí a peněz i říše bezpečné dětské nevinnosti mají svůj rub a líc...

Jenže kázat morality může kdejaký "takyrežisér". Proč to má dělat zrovna král hutných nálad, jaké nasadí Vesnice od první vteřiny u pohřební hostiny za vzdáleného vytí a se skřípavým chechtotem obecního blázna čili oscarového Adriena Brodyho z Pianisty.

Přes čirou bystřinu přebíhá nenápadně narudlý stín a vyčkávavý neklid nad staženou zvířecí mrtvolkou houstne v otazník, odkud udeří další útok lesních bytostí zvaných "ti, o kterých se nemluví".

Zatím v osadě dá zamlklý nebojsa před potrhlou holčinou přednost její nevidomé sestře, kterou zase tajně zbožňuje blázen. Rýsuje se tak vražedný víceúhelník za nutným účelem: aby pro pomoc přes zakázaný les musela jít právě slepá dívka.

Kupodivu tu režisér plně nevyužil rafinovanou hru, jež se nabízí: co hrdinka na rozdíl od diváka "vidí", či spíše si myslí, že vidí, když "nevidí".

Ale pravda je, že v té chvíli už se o její osud bojí málokdo. Ve Vesnici totiž tvůrce přešel z civilní půdy, kde každý závan neznáma účinkuje děsivě, na ostrůvek místně i dobově neurčitého folkloru: jako by Želary vsadil do hororu.

Zvláštní společenství osob s mírně degenerovaným výrazem a slovníkem plným úvah působí uměleji a neosobněji než režisérovi minulí hrdinové, přestože je snaživě vykreslují takoví herci jako William Hurt nebo Sigourney Weaverová, takže i ty umně znepokojivé vlny kolem nich nechávají člověka chladným.

Jestliže tvůrce dosud překvapoval svým "šestým smyslem" pro přirozenost nadpřirozeného, ve Vesnici se filmařsky opakuje a autorskou ctižádost obětuje nabádavým poučkám.

Fotografie z filmu Vesnice

,