Když před dvěma lety nazkoušela v Divadle na Vinohradech roli ve hře Israela Horovitze Chvíle pravdy, mohlo to být jen oťukávání terénu. Již tehdy ale dala najevo, že se jako herečka vrací v plné síle. Dalším důkazem má být hlavní role v Čechovově Višňovém sadu. Oficiální premiéra je 5. února, první představení v Divadle na Vinohradech budou již od 25. ledna.
O tom, že právě Dagmar Havlová-Veškrnová je dokonalou představitelkou zchudlé šlechtičny Raněvské, dojemné bytosti, která velkomyslně rozhazuje peníze a co chvíli má na krajíčku pláč ze žalu i radosti, byl od začátku přesvědčen režisér Vladimír Morávek. Mohl by být nazýván specialistou na Čechova - právě o jeho cyklu Čechov Čechům, uvedeném v Hradci Králové, se mluvilo jako o události, která se zapíše do dějin českého divadla. Tři sestry, Racka a Strýčka Váňu (kterého překřtil na Strýčka Soleného) spojil v chytře propojený triptych.
Již tehdy do cyklu toužil zahrnout i Višňový sad, z něhož si do trilogie vypůjčil aspoň postavu guvernantky Charlotty a jednu scénu. Pro to, aby Višňový sad připravil celý, mu chyběla správná herečka pro úlohu Raněvské: Dagmar Havlová. Ta však byla v té době první dámou a návrat k divadlu byl v nedohlednu.
ůPrvní nabídku od režiséra Vladimíra Morávka na inscenování Višňového sadu jsem dostala před zhruba deseti lety. Mezitím se naše cesty míjely až do doby, kdy se Divadlo na Vinohradech rozhodlo uvést Višňový sad a Vladimír mě obsadil," rekapituluje Dagmar Havlová-Veškrnová.
Přestože nyní se o herečku ucházejí i jiné scény, například Divadlo Ungelt, Havlová-Veškrnová vždy považovala za svou domovskou scénu právě Vinohrady. "Vrátila jsem se po zhruba desetileté pauze před dvěma lety inscenací Ladislava Smočka Chvíle pravdy. Předtím jsem byla na Vinohradech v angažmá téměř dvacet let. Jsem šťastná, že tu na mě stále čekal můj herecký stolek v ,mé šatně‘ a umělečtí i techničtí kolegové," říká.
Raněvská - láska raněná
Anton Pavlovič Čechov své ženě Olze, první představitelce Raněvské, napsal, že zahrát ji není obtížné, „"jen je zapotřebí už od počátku nasadit správný tón, je třeba myslet na úsměv a způsob, jak se usmívá; je zapotřebí umět se obléci".
Raněvská je považována za jednu z nejlepších úloh pro herečku středního věku a její pojetí, spolu s figurou Lopachina, určitého antipoda senzitivní Raněvské, je pro hru klíčové.
"Začali jsme si s Vladimírem Morávkem asi před rokem povídat o mých zážitcích divadelních, filmových, mediálních, osobních i hradních, o Čechovovi, o chytré koláži jeho her, symbolice jeho postav i jmen. Ljubov Raněvská kupříkladu nápadně připomíná ,lásku raněnou‘, i to mi dává kamínek do mozaiky postavy. Samozřejmě zdaleka ne jediný," naznačuje své pojetí Havlová Veškrnová.
S Morávkem si herečka porozuměla. Navzájem si skládají komplimenty: režisér vynáší její trpělivost, soustředěnost, oddanost práci i ochotu plnit režisérovy nápady. A ona si jeho náročnosti cení.
"Jsem k sobě taky náročná a přísná. Vyhovuje mi tento styl práce, kdy režisér nic neodpustí a herec nic neošidí. Na první zkoušku přicházím obvykle připravená a s jistou vizí, ze které jen nerada ustupuji. Tentokrát jsem se nechala vést. Vladimíra Morávka považuji za jednoho z nejlepších českých režisérů současnosti. Mezi námi panuje důvěra. Na tuto práci budu ráda vzpomínat."
Změnit i barvu očí
Višňový sad se v Divadle na Vinohradech objeví teprve podruhé, a to po dvaašedesáti letech. Morávek, známý svými odvážnými a velkolepými opusy, by do divadla, které v posledních letech uvázlo v jednom inscenačním stylu a poetice, mohl přinést potřebné okysličení.
Pozornost také přitahuje atraktivní obsazení. Vedle Dagmar Havlové--Veškrnové se objeví například Viktor Preiss, Jiřina Jirásková, Pavla Tomicová, Radovan Lukavský, Ilja Racek nebo Svatopluk Skopal.
Největším překvapením však bude zřejmě Martin Stropnický. Herec pověstný kultivovanou dikcí ztvární hrubozrnného podnikatele Lopachina s ledabylou mluvou a sedláckými způsoby.
"Vinohrady jsou hereckým divadlem a já rád hercům dávám složité úkoly. Martin Stropnický má v civilu krásné ruce a dokáže jimi aristokratická, nádherná gesta. A já ho dva měsíce nutím, aby jako Lopachin měl malé, buclaté, nešikovné pařáty. Režisér Sergej Fedotov na seminářích ohromoval své studenty tím, že ruský herec, když na to přijde, musí umět změnit i barvu očí. To samozřejmě nelze, ale lze vzbudit iluzi, že to dokázal. Zkrátka Martina Stropnického uvidíte úplně jinak, než jak ho znáte," slibuje režisér Morávek.
