V inscenaci Důkaz hrajete nadanou dceru geniálního matematika. Jaký máte k matematice vztah?
Vlastně hrozný. Já jí prostě nerozumím, takže pro mne bylo velké téma vůbec se jí dotknout. V rámci příprav jsme se setkali s velkým matematikem, který nám o tom vyprávěl. Což bylo hrozně zajímavé, podívat se na ni jinýma očima, než jak to člověk zná ze školy. Já sama počítat moc neumím a čísla mne spíš děsí.
Jak se vám to tedy hraje?
Pro mne to totiž vůbec není hra o matematice. Pro mne je důležitější, jací ti geniální lidé jsou. Mají propady duše, svoji temnou stránku a mají to složité s okolním světem. A to je pro mne víc než ta čísla. Catherine má problém se vztahy, se svým vnitřkem.
Přiučila jste se něco nového?
Naučila jsem se nazpaměť největší známé prvočíslo. 92 305 na 16 998 + 1. Ale nevím, zda se už od té doby nevynalezlo nějaké větší. (Větší bylo objeveno až letos, více zde. - pozn. red.)
Matematika tedy není hlavním tématem hry, o čem podle vás je?
Bude to znít pateticky, ale o hledání sama sebe. Ona se ocitne v těžké životní situaci, umře jí tatínek, o kterého se starala. Je sama. Se sestrou si vůbec nerozumí. Ví, že napsala něco geniálního, ale neví, zda s tím přijít na svět. Do toho má strach, že má nemoc po tatínkovi, takže je nevyzpytatelná, zhroucená. A do toho všeho potkává lásku. Je to pro ni hrozný citový masakr.
Změnila se vaše Catherine za ty dva roky nějak?
Já myslím, že ano. Hodně lidí mi řeklo hodně připomínek. Je to velké sousto pro mladou herečku, ale myslím, že jsem se už uklidnila. Už nejsem hysterická, jako jsem byla na začátku. Baví mne, že spolu obě rosteme.
Brzy vás čeká velká premiéra. Jak se na roli Markéty Lazarové připravujete?
Snažím se to psychicky přežít. Je to strašně náročné. Myslím, že by se na podzim měly dělat komedie. Mám úplně absťák po nějaké legraci, protože hraji tyhle náročné hry v tomhle depresivním období. Ale to je jen můj osobní vjem. Jinak se připravuju tak, že se snažím spát, abych byla na zkouškách schopná pracovat.
I když divadelní hra je něco jiného než film, nebojíte se srovnávání s Magdou Vášáryovou? Přece jenom se dost nabízí.
Já jsem na to úplně zapomněla. Ona je jediná Markéta Lazarová a já nemám ambice být lepší nebo se snažit ji překonat. Já jsem prostě jen další Markéta Lazarová. Někomu se to bude líbit, někomu ne.
Úplně největší šok jsem zažila, když jsem hrála Julii v Mladé Boleslavi, protože každý má představu té svojí Julie. Pro každého je ten milostný příběh jiný. To jsem si vyslechla takových věcí a tak příšerných a zlých, že doufám, že tohle už nebude tak hrozné. Nějak to strávím, protože nemám žádnou ambici.
Ve hře Důkaz hraje vedle Veroniky Kubařové i Martin Písařík a Oldřich Vízner.
Od ledna hrajete ještě v Dejvickém divadle v Rackovi. Je to docela dobrý rozptyl: ruská klasika, Vančurova historická freska a hra Důkaz ze současnosti. Není to náročné, přeskakovat takhle mezi obdobími?
Trošku asi jo. Třeba u Vančury je vyloženě těžší hledat cestu k replikám, jsou prostě v jiné řeči. Člověk musí být pravdivý a zároveň říká věci jako kuběna, boží milost, prokletí a taková slova, která normálně ve slovníku nemá. Musí se jimi hájit, aby to z něj šlo a nemluvil jako slabikář. Je to těžké, ale zároveň pestré.
Televizní diváci vás nyní mohou vidět i v novém seriálu Cirkus Bukowsky...
No, mohli mě vidět. To je taková fáma. Cirkus Bukowsky začínal večerem tří pilotních dílů, kde diváci hlasovali, který díl vyhraje a podle toho se natočí seriál. A já jsem hrála v tom vítězném pilotním díle epizodní postavu. Moje role se tam dál už vůbec neobjevuje. Všude mne píší jako jednoho z těch vyjmenovaných herců a někteří lidé se ptají, kdy tam budu. A já tam už nebudu, protože jsem natočila jen ten pilotní díl.
Natáčíte teď něco nového?
Na Vánoce poběží pohádka Duch nad zlato, kterou jsem točila v červnu. Hrála jsem tam s paní Bohdalovou a pány Hrušínským, Preissem, Javorským, Vladykou a Dejdarem (o pohádce více zde).
