Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Věřím, že toto peklo svědčí o ráji

  14:08aktualizováno  14:08
Básník Ivan Diviš (1924–1999) sice zemřel před sedmi lety, jeho dílo se však dál rozrůstá o pozoruhodné fazety: v roce 2003 vyšly Poslední básně, souhrn autorových textů z posledních měsíců života.
knihy, literatura - ilustrační foto

knihy, literatura - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Předloni se objevila knížka pro děti Říkadla a kecadla a nyní publikuje nakladatelství Cherm „poslední tři Divišovy básnické sbírky, které dosud nevyšly v básníkově vlasti, ale pouze v exilových nakladatelstvích“.

Jde o tituly Obelst, Přece jen… a Průvan, psané v letech 1968–1978, tedy v období, které je ohraničeno Divišovým odchodem do německého exilu (srpen 1969) a sbírkou Beránek na sněhu (říjen 1979), v níž se autorovi podle jeho slov „vrátila poezie“.

Skepse i naděje Trojice nyní vydaných sbírek je tedy pomyslným mostem mezi prvním Divišovým tvůrčím vzepětím v 60. letech, kdy mu vyšlo dvanáct knih, a novou, vrcholnou etapou jeho tvorby, k níž se kromě Beránka na sněhu vážou sbírky Odchod z Čech nebo Žalmy.

Literární historie však ono mezidobí většinou ignoruje: Slovník českých spisovatelů od roku 1945 v hesle psaném Jaroslavem Medem dvě ze sbírek vůbec nezmiňuje a o knížce Přece jen… (s podtitulem Mnichov 1972) tvrdí, že „shrnovala poezii vzniklou ještě v Čechách“. Jako by se v pauze mezi výdechem a novým nádechem nemohly dít podstatné věci. Samozřejmě že se dějí.

Ve sbírce Obelst, shrnující texty z let 1968–1973, ještě naplno hoří Divišova osobitá obraznost, kterou roznítil základní nesoulad tvůrce se světem: od návalů cynismu a absurdity dějin, které nám ve 20. století předvedly nejprve svoji pravou (tedy nacionalistickou) a později levou (komunistickou) tvář, dokážou básníkovi ulevit jedině sžírající vztek anebo víra, která povznáší.

Diviš sám sebe, dříve „jednolitého člověka“, portrétuje jako toho, jenž „událostmi byl rozštěpen na pijáka v hadrech/ a směřovače ke světlu“. Ten první v něm propadá hluboké skepsi, kterou hloubí ztráta vlasti, ztráta jazyka a později načas i ztráta poezie, ten druhý však uklidňuje, že „nikdy… nepřestal věřit/ že toto peklo svědčí o ráji“.

Pouhých šestnáct záznamů z března 1972, jež tvoří cyklus Přece jen…, představuje Ivana Diviše v neobvykle klidné a smířlivé poloze. Jde o skromný výbor z rozsáhlejšího svazku milostných básní, které autor posílal v průběhu toho roku dennodenně z Mnichova do Paříže své budoucí, druhé ženě – Lídě Greplové – čili té, jíž „cele patří a dá za ni život“.

Z velkých dějin se tu básník stahuje k sobě, jeho dikce je komornější, stejně jako v jeho slovníku, vždy bohatém na expresivní výrazy a novotvary, nyní převažují lyrické intimismy. Zřejmě v tomto roce se poezie Ivanu Divišovi začala vzdalovat: zklidnění se totiž v textech projevuje i tím, že barvy básníkovy obraznosti blednou, ba pohasínají.

Velký návrat Nejmladší Průvan, sbírka, která knihu z nakladatelství Cherm uzavírá, je ve znamení velkého návratu. Divišovy básně z let 1976 a 1977 ožívají jak novou pestrostí lexika, tak přiznaným a zároveň zvolna překonávaným vlivem poezie Vladimíra Holana: texty se mění v přeludné šifry, v ezoterické vzkazy z říše prázdnoty, v jejíž ledové tmě hvízdá jen titulní průvan.

Kolotoč sváru se světem se znovu roztáčí, autorovy litanie a spílání se tentokrát obracejí i proti Bohu, jehož Diviš sráží z nebe pod zem, do mytické říše smrti. V ten okamžik je básník už naprosto sám, zbavený veškerých pout – avšak stále dostatečně silný na to, aby se hubeného paprsku poezie zachytil a vyšplhal po něm zpátky do života.

Cesta, kterou Ivan Diviš ve sbírkách Obelst, Přece jen… a Průvan vykonal, tedy cesta od starého konce k novému začátku, je příkladnou ukázkou jak magie a moci zatraceného a znovunalezeného slova, tak síly života navzdory nekonečné tragice dějin.

IVAN DIVIŠ - Obelst, Přece jen…, Průvan
Uspořádal, ediční poznámku napsal a redigoval Jan Šulc. Nakladatelství Cherm, Praha 2006, 128 stran, cena 160 Kč.
Hodnocení MF DNES: 100%

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Usáma bin Ládin
RECENZE: Usáma ukazuje svět, ve kterém je terorismus i mobil cizí slovo

Sci-fi nemusí být jen žánrem, který čtenáři umožňuje útěk z­ reality. Ono ji mimo jiné může celkem trefně glosovat. Alespoň v knihách Lavieho Tidhara to platí...  celý článek

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Obálky knihy Animalium
Půvabně ilustrované Animalium by mohl ocenit i Harry Potter

Nakladatelství Albatros vydává knihu Animalium, která je nebývale půvabnou poctou světu zvířat. „Tohle muzeum je úplně jiné než jakékoliv, které znáš. Má...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.