Vladimír Morávek dostál své kontroverzní pověsti a vymyslel jakési groteskní panoptikum ze života mocných, kteří se v dějinách střídali nejen na skotském trůně, ale i v hledišti Národního divadla. Problém tohoto přístupu však spočívá v jeho nečitelnosti a přehuštěnosti. Morávek chce každý takt hýřit nápady a myšlenkami a mít na rudočerném jevišti úplně všechno: minulost i současnost, film i divadlo, psychodrama i podívanou, skotské dějiny i českou historii, panovníky i komunistické pohlaváry.
Macbeth | |
Hudební nastudování | Jan Chalupecký |
Dirigent | Jan Chalupecký |
Režie | Vladimír Morávek |
Kostýmy | Sylva Zimula-Hanáková |
Scéna | Jan Chocholoušek |
Sbormistr | Pavel Vaněk |
Dramaturgie | Jan Panenka |
Hrají |
Ivan Kusnjer |
Macbeth - premiéra | |
26. června 2002 |
Pro vnímání hudby už nezbývá vůbec žádný prostor, vlastní příběh Macbetha a jeho ženy se odsouvá až kamsi na periferii celé groteskní fantazmagorie. Co přesně znamenají jednotlivé symboly, není možné dešifrovat, ve Verdiho hudební řeči na to prostě není čas. Snad kdyby tuhle operu nenapsal Verdi, nýbrž Händel, a bylo by třeba oživit sled stereotypně se opakujících barokních árií, kdo ví...
V Morávkových kulisách není moc co hrát, a sólisté toho také moc neuhrají. Ostatně i kdyby uhráli, divák musí stíhat symboly na druhém konci jeviště. Ivan Kusnjer se nicméně snaží dát Macbethovi profil slabocha a váhavce. Jenže při vší úctě k mnoha jiným kreacím tohoto barytonisty, jeho lyrický, lehký a štíhlý baryton se nehodí pro temnou postavu Macbetha. Chybějí mu dramatické vrcholy a náležitá expresivita.
Nana Kavtarašvili disponuje pro úlohu Lady patřičně tmavším, ne vyloženě krásným sopránem, ale i pro ni je part zřetelně náročný - výšky jí zněly zastřeně. Luděk Vele se při árii Banka ztrácel v orchestru, Valentin Prolat jako Macduff postrádá klidnější, měkčí vedení svého tenoru.
Dirigent Jan Chalupecký, který převzal nastudování pouhý měsíc před premiérou od Bohumila Kulínského, se snažil partituru co možná nejvíc vypracovat, ale na nějaké detailní rozkrytí mnohotvárného hudebního podkladu už nedošlo. Některé škrty a další hudební úpravy jsou diskutabilní, ale když ono o hudbu v téhle inscenaci vlastně ani nejde.
Národní divadlo Praha - Giuseppe Verdi: Macbeth. |