Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Verdiho Macbeth v Národním divadle je groteskním panoptikem

  10:33aktualizováno  10:33
Už inscenace Pucciniho Tosky naznačila určité problémy, jež může mít fantazií překypující činoherní režisér Vladimír Morávek s operou, přesněji s určitými tituly. Vedení Národního divadla mu však i napodruhé přidělilo podobný opus: silný a sevřený hudební příběh, tentokrát o Macbethovi. To nemělo dělat.

Vladimír Morávek dostál své kontroverzní pověsti a vymyslel jakési groteskní panoptikum ze života mocných, kteří se v dějinách střídali nejen na skotském trůně, ale i v hledišti Národního divadla. Problém tohoto přístupu však spočívá v jeho nečitelnosti a přehuštěnosti. Morávek chce každý takt hýřit nápady a myšlenkami a mít na rudočerném jevišti úplně všechno: minulost i současnost, film i divadlo, psychodrama i podívanou, skotské dějiny i českou historii, panovníky i komunistické pohlaváry.

Macbeth
Giuseppe Verdi
Národní divadlo, Praha

Hudební nastudování Jan Chalupecký
Dirigent Jan Chalupecký
Režie Vladimír Morávek
Kostýmy Sylva Zimula-Hanáková
Scéna Jan Chocholoušek
Sbormistr  Pavel Vaněk
Dramaturgie Jan Panenka 
Hrají

Ivan Kusnjer
Luděk Vele
Naná Kavtarashvili
Jitka Soběhartová
Valentin Prolat
Jaroslav Březina
Pavel Červinka
Pavel Novák
Zdeněk Plech
Jan Růžička
Věra Kavanová-Poláchová

Macbeth - premiéra

26. června 2002

Základní, ještě přijatelná idea fiktivního představení pro vladaře, který i s rodinou usedne v primátorské lóži (a soudě podle střelby se stane obětí atentátu), je tak rozmělňována dalšími a dalšími efekty pro efekty. Až příliš nápadně se opakují postupy z Tosky. Jeviště je neustále přeplněné, jakési postavy odněkud ustavičně vycházejí nebo vyjíždějí, tu se něco vysouvá nebo klesá, do toho se navíc ještě promítají filmové záběry potentátů, kteří kdy seděli v čestné lóži, včetně Masaryka, Husáka a manželů Havlových. Člověk má pocit, jako by sledoval čtyři různé televizní obrazovky, a zatímco sleduje tu vpravo nahoře, utíká mu obraz na levé dole, a tak pořád dokola.

Pro vnímání hudby už nezbývá vůbec žádný prostor, vlastní příběh Macbetha a jeho ženy se odsouvá až kamsi na periferii celé groteskní fantazmagorie. Co přesně znamenají jednotlivé symboly, není možné dešifrovat, ve Verdiho hudební řeči na to prostě není čas. Snad kdyby tuhle operu nenapsal Verdi, nýbrž Händel, a bylo by třeba oživit sled stereotypně se opakujících barokních árií, kdo ví...

V Morávkových kulisách není moc co hrát, a sólisté toho také moc neuhrají. Ostatně i kdyby uhráli, divák musí stíhat symboly na druhém konci jeviště. Ivan Kusnjer se nicméně snaží dát Macbethovi profil slabocha a váhavce. Jenže při vší úctě k mnoha jiným kreacím tohoto barytonisty, jeho lyrický, lehký a štíhlý baryton se nehodí pro temnou postavu Macbetha. Chybějí mu dramatické vrcholy a náležitá expresivita.

Nana Kavtarašvili disponuje pro úlohu Lady patřičně tmavším, ne vyloženě krásným sopránem, ale i pro ni je part zřetelně náročný - výšky jí zněly zastřeně. Luděk Vele se při árii Banka ztrácel v orchestru, Valentin Prolat jako Macduff postrádá klidnější, měkčí vedení svého tenoru.

Dirigent Jan Chalupecký, který převzal nastudování pouhý měsíc před premiérou od Bohumila Kulínského, se snažil partituru co možná nejvíc vypracovat, ale na nějaké detailní rozkrytí mnohotvárného hudebního podkladu už nedošlo. Některé škrty a další hudební úpravy jsou diskutabilní, ale když ono o hudbu v téhle inscenaci vlastně ani nejde.

Národní divadlo Praha - Giuseppe Verdi: Macbeth.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Martin Kraus a Chantal Poullain v novém nastudování Šesti tanečních hodin v...
Hrát u Bolka je moje srdeční záležitost, říká Chantal Poullain

Úspěšné nastudování hry Šest tanečních hodin v šesti týdnech se od léta hraje v Divadle Bolka Polívky. Chantal Poullain zde učí už třetí taneční mistr.  celý článek

Spitfire Company, Fragmenty milostných obrazů
Pohyb ovládne Prahu, potom tanečníci zamíří také do Edinburghu

Nejen Letní Letnou může být v létě živ divák holdující novému cirkusu či modernímu tanci. Za poslední roky se v Praze etablovaly pravidelné akce, které...  celý článek

Petr Pelzer jako Pavel Tigrid v televizním projektu České století
Zemřel Petr Pelzer, hlas Gandalfa. Zahrál si v Helimadoe či Učiteli tance

V šestasedmdesáti letech zemřel dlouholetý herec Národního divadla Petr Pelzer, poslední roky působil i v Divadle Na Jezerce. Filmoví diváci jej znají z...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.