Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Verbální pyrotechniky, které stojí za odpálení

  4:00aktualizováno  4:00
Román Hotel svět britské autorky Ali Smithové zve čtenáře do jiných světů. Nebojte se ji následovat.

Ali Smithová - Ali Smithová | foto: Profimedia.cz

Když vyšel Ali Smithové druhý román Hotel svět, na jehož obálce se skvělo mimo jiné i nadšené doporučení Jeanette Wintersonové, získal jí nejen dvě skotské literární ceny, ale též nominaci na prestižní Bookerovu cenu a Orange Prize.

Ohlas na ostrovech vyzněl takřka bez výjimky pochvalně až oslavně, zatímco ve Státech se k útlému románu nemálo recenzentů postavilo značně skepticky. Odmítnutí však zřejmě než s uměleckými kvalitami mělo spíše co do činění s pověstnou anglo-americkou řevnivostí - a zásluhou nakladatelství Argo si po šesti letech mohou vlastní závěr vyvodit i čeští čtenáři.

Úvodem nezaškodí připomenout, že malé s v názvu díla je úmyslné - a přestože není umístění děje do hotelu, v tomto případě v bezejmenném městě na severu Británie, zcela originální, autorka očividně usilovala o něco víc. Smithová uvádí dvě knihy, které v souvislosti s Hotelem svět pokládá za podstatné: Vlny modernistky Virginie Woolfové a Memento mori Muriel Sparkové, svazek, jenž ji inspiroval v poselství, třebaže v převrácené podobě.

Když duch nakupuje
Smithová (narozená roku 1962 ve skotském Iverness, dnes však žijící v Cambridgi) ostře napadá takzvanou Blairovu Británii, která se stále opírá o stereotypní představu útulných domků se zahrádkami - její svět totiž obývají duchové. Hned v první kapitole narazíme na Sáru, ducha rodu ženského, jenž se obdobně jako v dramatu Thorntona Wildera objevuje mezi živými a ve své výpovědi přeskakuje ze zájmena já na ona či dokonce my.

Zanedlouho zjistíme, že naši protagonistku potkala lesbická láska, o příčině její smrti se však můžeme jen dohadovat: byla to sebevražda, nebo pouhá nešťastná náhoda? Jako v autorčiných kratších prózách i tady udělala hrdinka cosi nevyzpytatelného, tajemného až šíleného, což navždy poznamená osoby kolem ní. Patrně nikoli náhodou to jsou všechno ženy a jediný důležitější muž je vykreslen jako někdo, kdo si pravidelně a mechanicky "rajbuje uječeným verkem ksicht".

Duchové prostě žijí všude - ať už v postmoderní podobě dam středního věku nakupujících u Markse a Spencera či jako spanilá tvář Diany, princezny waleské, která milostivě shlíží z pohlednic, utěrek a hrnků.

Óda na život
Smrt však není glorifikována: duchové přece nevnímají krásu přírody a nepamatují si, "jak to chutná, když člověk jí pomeranč". Smrt není ani absolutním koncem - vždyť po mrtvé Sáře zbyly hodinky, které začala nosit dívka obsluhující v hodinářství. Navzdory spisovatelčiným přísně přesným názvům kapitol se tu časové roviny stejně jako třeba uWilliama Faulknera volně prolínají.

Hotel svět tedy hodně vděčí modernistickým formám (a jistou paralelu lze vést i s nezávislými filmy odehrávajícími se v taxících či hotelových pokojích), nicméně jinak vyznívá: jako óda na život a v neposlední řadě též jako beletristický komentář ke stavu západní společnosti na přelomu tisíciletí.

Ali Smithová často poukazuje na to, jak populární kultura vysává ze slov jejich pravý význam. Skvěle to ilustruje na postavě redaktorky Penny honící se za vhodnými adjektivy do svých článků, které jsou stejně povrchní jako její život.

Proti ní staví několik pozoruhodných postav: bezdomovkyni Elsu, jejíž jazyk připomíná nejen těsnopis, ale také chrchlání a lapání po dechu; zmíněného ducha Sáry, který zapomíná pocity včetně jim odpovídajících vyjádření, a nemocnou Lisu potýkající se s úředními formuláři a korporátní mluvou sítě hotelů Globál. Vše pak završuje vnitřním monologem poslední vypravěčky Kláry, jenž je nefalšovaným proudem vědomí okořeněným slangem současné mládeže.

Studit - studna - stud
Britská kritička a spisovatelka Carol Birchová v recenzi zdůraznila, že Hotel svět se přímo hemží obrazy fyzických i citových pádů. A zdá se, že odtud se odvíjejí i autorčiny vypravěčské techniky, z nichž mnohdy jímá závrať: jako by plynoucí tok jazyka chtěl naznačit, že vše je v neustálém pohybu - a lidská identita obzvlášť. Hojné jsou jak aliterace ("postele uhlazené, ustlané a uchystané") tak personifikace ("postele ukojené, neukojené, chrápající, nevnímající"), nezřídka doslova vybuchují gejzíry verbální pyrotechniky ("za všechny prachy, na prach, v prachu" či "studit, slovo stejně bezedné jako studna..., které ti, kdo neměli stud...").

Jistě, některým čtenářům může obdobná akrobacie přijít únavná, zde však skvěle kontrastuje s rádoby svižným, odlidštěným a uniformním jazykem reklamy na služby daného hotelu - a bez podrobné analýzy nám nezbývá než se domýšlet, kolik zůstalo ztraceno v překladu Petry Kůsové, který se na první pohled jeví dostatečně zdobný i hravý zároveň. Ano, ve světě, kde "pokladny chrlí paragony", je výraz "pestravě" osvěžující
záležitostí.

Ve srovnání s Jinými povídkami a jinými povídkami, vydanými česky před dvěma lety, není text Hotelu svět vskutku zrovna průzračně čistý. Zcela však odpovídá postavám i tématům, a hledáme-li jednotící motiv obou knih, je nasnadě: jsou jím ony jiné světy, které nám Smithová přirozeně a nenuceně nabízí. Na českých obálkách nás do nich zvou ilustrace Venduly Císařovské a rozhodně se vyplatí vstoupit.

ALI SMITHOVÁ: Hotel svět
Překlad Petra Kůsová. Argo, 152 stran, doporučená cena: 218 korun
Hodnocení MF DNES: 80%

Autoři:


Témata: Hodinky, princezna, studny


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Spisovatel Bernhard Schlink
Napsal Předčítače. Teď Bernhard Schlink odhaluje skryté Letní lži

Před více než dvaceti lety Bernhard Schlink zasáhl literární svět románem Předčítač, podle kterého později vznikl úspěšný film s Kate Winsletovou. Nyní v...  celý článek

Kunal Nayyar na Emmy Awards (Los Angeles, 22. září 2013)
Manželka si myslela, že Teorie velkého třesku je porno, líčí herec

Kunal Nayyar patří mezi nejlépe placené televizní herce světa. Už deset let září v oblíbeném sitcomu o partě kalifornských podivínů Teorie velkého třesku jako...  celý článek

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.