"Chci se opít jako ubožák, protože se má žena kurví," zpíváte romsky v jedné písni. Jak vás ta slova napadla?
Jsou dokonale pravdivá. Heleďte, stává se, že má žena dobrého muže, který pracuje, ale k tomu má další dva chlapy, a tak z něj dělá blbce.
Vy pro to nemáte vůbec žádné pochopení?
Nemám.
A pro nevěrné mužské?
Ten můj měl taky milenky, a přitom jsme spolu od patnácti let. U chlapů to toleruju, ti vědí, kde mají domov. U nás doma je to takhle - kdybych já něco udělala, už bychom spolu nikdy nežili. Zato Franta, ten udělal volovinu čtyřikrát, možná vícekrát. Ale já musím být lepší než můj manžel. Víte, že jsme se dvakrát skoro rozvedli? Já nemohla mít děti, ale chyba to byla jeho, neměl mi co vyčítat. Až pak ho napadlo, že adoptujeme malého Fandu, a dnes už se nehádáme.
Váš Fanda má kdesi dvojče, sestru. Vídá ji?
To víte, že jo, jezdí za ní do Plzně. Zamilovali se na zábavě, kde jsem zpívala. Bylo jim asi sedmnáct a můj vlastní bratr po nich furt koukal a říká mi: Věro, ta holka se nějak má k tvýmu Fandovi. Já na to: Ježiš, oni nevědí, že jsou sourozenci. Brácha mezi ně přišel na poslední chvíli, protože oni už se chtěli políbit, tak je vzal do parády a všechno jim vysvětlil. Ta brečela! Já bych nechtěla zažít co oni dva.
Mí nejbližší v base
Obdivuju, že někdy vydržíte zpívat tři dny na svatbě, a přitom rozhodně nejste zdravá.
Doma bývám nemocná, ale na pódiu a mezi lidma jsem hned úplně zdravá. U nás i v cizině - tam se bohužel nedomluvím, ale lidi jsou stejní jako tady, to vím. V Torontu jsem si kdysi koupila obrovskou a setsakramentsky drahou zmrzlinu, dva kopečky. A teď vám tam zabrzdí jeden Kanaďan, přijde k mé lavičce a říká, jestli bych mu mohla dát líznout. Tak jsem mu dala, on si pochvaloval, jak je dobrá, a koupil mi ještě dvakrát tak velkou, jak byla tuta. A co vidím, nevidím, teď vám leze z kanálu žebrák. Mně ho bylo líto - roztrhanej byl, špinavej, sbíral vajgly. Tak jsem ho rukou přivolala a dala mu dvacet dolarů. A manažerovi jsem řekla: Jirko, všechno jídlo, co je nahoře v hotelu, doneste dolů. A dala jsem to žebrákovi. Víte, jak brečel?
Vy jistě vyděláte víc, než je v Rokycanech průměr. Nevyčítáte si, že se to nijak neprojevilo na vašem životním stylu?
Velké peníze nevydělám.
Nevěřím.
Tak já vám něco prozradím. Naposledy jsem byla nedávno zpívat v Americe, a Franto, kolik jsem přivezla domů? (Manžel mlčí.) Kolik?! (Já nevím.) Sedm tisíc.
Dolarů?
Českých. Nerozumím tomu, proč tak málo. A to si jídlo a hotely někdy kupujeme sami. Co vy na to?
Obávám se, že vás někdo okrádá.
Možná. Dneska nemůžete věřit nikomu, ani svýmu vlastnímu. A teď vám ještě něco řeknu - jedeme hrát na turné do Itálie, pět šest koncertů. A přivezu si nanejvýš pětadvacet tisíc. Jak můžu být bohatá? Děláme cvičený opice, nic víc. I Michael Kocáb mi říkal: "Věro, za tolik let, abys nebyla bohatá, to není možný!" Zpěvačka v Praze vydělá několik set tisíc za pár skladeb do playbacku a já zpívám živě za tři tisíce.
Nepomohlo by, kdybyste prostě přestala házet peníze do automatů? Říká se jim výherní, ale vyhrává se zřídka.
Jde to. Přednedávnem jsem tam hodila tři stovky a vyhrála dvacet šest tisíc.
Ale určitě jste v minusu.
Někdy je to znát. Když hodě prohraju, tak jdu domů smutná a brečím.
Jací jsou podle vás dnešní mladí Romové?
Vulgárnější, než jsme byli my; často mluví sprostě, drogujou, zpívají falešně, nejsou tak temperamentní... Žijou úplně jinak. Rodiče na děti moc nedbají. Nevím proč - já svého kluka vychovala tvrdě, byla jsem na něj přísná hubou. Přišel ze školy, musel si složit věci, jinak bych ho přizabila. Naučila jsem ho mýt nádobí, uvařit, pohostit návštěvu... A kdyby nebylo v baráku čisto, je zle.
Ale i on skončil v kriminále.
Neoprávněně! Zachránil jednoho českého kluka, kterého chtěli okrást nějací Plzeňáci. Syn se s nimi začal rvát, ale pak se to obrátilo proti němu a zavřeli ho, i když nikomu nic hrozného neudělal. Víte, jak mi bylo? Naštěstí ho pak pustili za dobré chování domů.
Jaké to je, mít věčně nějaké příbuzné ve vězení?
Mám lupénku ze stresu. Kolikrát já jsem hlavou mlátila do zdi!
Myslíte, že je u nás spravedlnost stejná pro všechny?
Jsem vzteklá, když ženská zahodí dítě do popelnice a doktoři ji vezmou jen na léčení, protože je na tom prý psychicky špatně. Krucipísek, já bych jí dala. Dítě mohl někdo adoptovat jako kdysi já. Tu ženskou bych zabila.
Takže jste pro trest smrti?
To víte, že jo. Ale nejdřív bych jí pomaličku trhala nehty z nohou, aby pocítila tu bolest.
Litujete někdy, že jste nepřijala nabídku zůstat natrvalo v Kanadě?
Vůbec ne. Tady jsem se narodila a tady jsou nejhezčí ženský na celém světě. Jinde mají jen pár těch modelek a jinak to nestojí za pohled. I mužský jsou u nás nejlepší - třeba tady u nás byl Rom Honza, a kdybych si na něj nešáhla, tak bych nežila. Řekla jsem to Frantovi, ten mi dovolil, abych si toho krasavce podržela, a on mi dal dokonce pusu... Umřel.
Vy jste zpívala skoro po celém světě. Kde se vám opravdu nelíbilo?
V Americe. Tam je špína. Byla jsem přímo v New Yorku a ani nemohla jít ven, jak se mi chtělo zvracet. Všude se prodávaly ty smažené hranolky, bagety a maso, smrad z toho šel... To nesnáším. Naopak nejhezčí je Paříž, kam se kouknete, jako byste viděl Prahu. Všude památky - já se musela jít podívat do té zahrady, kde hrála Angelica, a na místa, kde hrál Louis de Funes... Tam jsem se vznášela.
Proč jste odmítla jet do Japonska?
Nepojedu tam nikdy! Dávají lidem jíst psy, kočky i hady.
Nevadí vám na koncertních šňůrách, že jste samotná ženská mezi pěti mužskými?
Naopak, protože mám v kapele ďábla, Emila, hraje na basovou kytaru. Pokavaď mluví, tak je v autě veselo. A jak je ticho, tak vím, že něco chystá. Vedle nás jedou v autě ženský, tak on si sundá kalhoty a ukáže jim holý zadek. Ty ženský se smály jako blázen, skoro se vybouraly. S klukama je prostě lepší legrace než se ženskejma, to mi věřte.
Vy často říkáte, že jste úplně obyčejná, ale ne každé Romce od plotny se poštěstí mluvit s prezidenty.
A co jako? To jsou taky obyčejní lidé. Já jsem řekla v Lánech Havlovi do očí: Jak to, že pijete a kouříte, když jste nemocnej? A on na to: Paní Bílá, doktor mi nakázal, že si mám vybrat pití nebo kouření. Tak Havlovi říkám: A co má bejt? No, kouřím i piju, odpověděl. To víte, já se o politiku nezajímám, ale hned jsem mu řekla, že bych nechtěla dělat prezidenta. Každej od něj chce peníze, na tuto, na tuto a na tuto...
Klausovi jste taky za něco vynadala?
Jeho ženu můžu, ta pochází ze stejné vesnice jako můj táta a měli stejnou kmotru, listonošku. Táta jí dokonce jednou hrál cikánské písničky a ona mu chtěla zaplatit, ale ten Václav je strašnej lakomec. Zakázal jí to. Ten neměl být prezidentem.
Tekla mi ze srdce krev
Když kdysi dávno umřela vaše maminka, prý jste držela deset let smutek. Za koho smutníte dnes?
Za tatínka, zrovna před chvilkou jsem brečela. Manžel mi pustil kazetu, kde táta hraje na housle a violu. Já se s jeho smrtí pořád nemůžu smířit. Něco vám řeknu - byla jsem nejstarší ze sedmi dětí a táta mě učil hrát na nástroje, takže jsem s ním byla pečená vařená - na svatbách, křtech, pohřbech, festivalech... Ale on si našel druhou ženu, která se o něj nestarala, ráda se oblíkala, neuklízela, nevařila, poslední dobou chodila hodně na houby do lesa a měla jiného partnera.
Počkejte, jaké houby?
Sušila tátovi houby pod postelí. Jemu se už tak těžko dýchalo, a to víte - houby, to je otrava. Byl z toho celý oteklý a umřel.
Už je to taky pár let zpátky...
Měla jsem tátu vážně ráda. Když umřel, museli jsme jet zpívat do Německa. A na pódiu jsem ho najednou viděla. Stál vedle mě opřený o hůlku a já mu nahlas povídám: Táto, prosím tě, promiň, víš, že je to moje práce a musím zpívat. Vždyť ty jsi byl taky muzikant... Nech mě na pokoji a odejdi. A pak už jsem ho nikdy neviděla.
Jak vlastně vypadá romský smutek?
Je to tragédie. Když mi zemřela maminka - bylo jí pětačtyřicet - tak mi normálně tekla ze srdce krev, fakt jsem to cítila. Zemřela 29. prosince, víte jak mi bylo?
Smutné svátky.
Od té doby nedržím žádné Vánoce. Normální jídlo uvařím, ale žádné ostatní blbosti nedělám. Na co? Ani dárky si nekupujeme.
Šetříte si na co nejkrásnější pohřeb?
Jestli chci mít hodně peněz, tak kvůli klukovi, aby se měl opravdu dobře. Nemá tady nikoho, a aby žebral, to nechceme. Když bude mít dobrou ženu, tak tenhle byt za dva roky odkoupíme, necháme mu ho a sami nebudeme mladým překážet. Koupíme si nějaký skromný byteček na vesnici... Ale jinak já strašně nechci umřít. Nechci, nechci. Nedovedu si představit, že tady jednou nebudu, a když na to pomyslím, tak jsem vynervovaná. Vím, že Ježíš zkusil hodně a lidi taky musí zkoušet, ale nemůžu se s tím smířit. Někdy takhle třeba ležíme s manželem, najednou to na mě přijde a řeknu: Franto, pojď ke mně! A chci, aby mě podržel, protože jinak bych se snad sama zabila...
Takže po velkolepém funusu netoužíte?
Není to důležité, protože člověk vyšel z hlíny a do hlíny zase jde. Jak jste mrtvý, tak je všechno jedno. To už nic nevíte.
Vy nevěříte v království nebeské?
Nevěřím. Normálně shnijeme v zemi. Teď nedávno jsem viděla, jak vykopali po dvaceti letech dědečka, aby ho dali do jiného hrobu k jeho manželce, a našli tam akorát kosti. Rozežere vás veškerej ten hmyz.
Ale vy jste přece katolík, měla byste žít s nadějí.
Nejsem moc chytrá, ale vemte si, kolik lidí umřelo jenom ve válce. Miliony! A není možné, aby se do tadyhletoho jednoho nebe všechny duše vešly, to by bylo něco strašného. Nevím, jestli mám pravdu, ale kolik jen lidí je v Číně! Tam už není žádný vzduch, a když se narodí dcera, tak ji zlikvidujou, aby byli jenom mužský. Možná že nějaká rajská zahrada je, jenže jen pro dobré lidi, a těch je dneska strašně málo.
Jaká jste vy?
Franto, jaká jsem? (Manžel mlčí.) Jaká jsem? Povídej! ("Já nevím.") Jsem vzteklá. Když přijde kluk domů až ráno, tak mu strašně vynadám. Anebo když se mi ztratila kazeta, to jsem pak musela vzteky rozbít okno. Nemám ráda, když někdo krade. A taky rozhodně nemám frňák nahoru...
To vám někdo podsouvá.
Jo, občas se doslechnu, že jsem bohatá, mám služku a chůvu... Už jsem jednomu klukovi vynadala: Ty blbečku, copak si myslíš? Já musím sama vařit, prát, vyžehlit si takovou haldu... Ty bláho! Kdybych já měla frňák nahoře, věřte mi, tak bych se v životě se žádným Cikánem nebavila, ani bych si k němu nesedla. Ale já jsem z chudé rodiny, z jedné mísy nás jedlo sedm dětí a bráchové to do sebe strašně rychle házeli, aby se najedli víc než my holky. A v ložnici jsme na jedné posteli spali všichni, celá rodina.
To rodiče neměli vůbec žádné soukromí?
Máma už na sex ani nebyla, po tolika dětech. A když se s tatínkem chtěli sčuchnout, tak mohla v neděli - to jsem já byla na čaji a bráchové si hráli někde na vojáky. Přišli domů vždycky až po osmé hodině.
Apokalypsa se blíží
Zpíváte si doma?
Nikdy. Radši jsem u televize, tu miluju. Sleduju seriály a běží to až do rána - neusnu, pokavaď televize nehraje. Můj herec je Stalone, ale včera jsem se dívala na Vinnetoua a mám ráda staré české filmy a pohádky. Víte kolik jich mám natočených?
A já si myslel, že pro vás zpívat znamená něco jako dýchat.
Někdy si zpívám na toaletě. A to tak nahlas, že mi Franta říká: Ty ses zbláznila. Naštěstí nám sousedi strašně fandí, i když jsem v baráku jediná Romka. Kdysi jsme tu zkoušeli s kapelou, ale nikdo si nestěžoval na kravál - otevřeli okna a poslouchali nás třeba do půlnoci.
Umíte prý hádat z očí. Věříte sama nějaké vědmě?
Nevěřím. Na jednom koncertě jsem viděla Romku, která hádala z ruky. Seděla naproti mně, věštila budoucnost, ale já se jí podívala do tváře a řekla jsem: Vy máte strašně falešný oči. Proč neřeknete čistou pravdu, že jen potřebujete peníze, a místo toho lidem lžete? Ona se sebrala a odešla.
Chodí se vás Rokycanští ptát, co je čeká?
Přišla za mnou takhle jedna holka, a mně bylo hned všechno jasné: Co ti mám říct? Jsi zamilovaná po uši a on je darebák. Jsi těhotná. Nevěřila mi, ale doktor to potvrdil. Tak jsem si pozvala toho jejího kluka a řekla mu: Ty prevíte, ty jsi rozmazlený fracek. Myslíš si, že když máš auto, motorku a pokoj s palmama, tak si budeš dělat, co chceš? On koukal jako blázen a ptal se: Vy jste byla u nás v Komárně? Nebyla, ale poznala jsem mu to z očí. Pak jsem mu řekla, že do měsíce bude svatba. On sice vrtěl hlavou, ale za pár týdnů přišlo oznámení.
Troufnete si říct, co čeká nás všechny?
Stane se něco strašného, ale nemůžu říct co. Nevypadá to dobře. Ať lidi využijou všechno, co mají, protože nás nic dobrého nečeká. Téhle katastrofy se dožijeme a nejhůř na tom budou rodiče, kteří mají mimina. Lidi se zhroutí, uvidíte. Ale víc k tomu říct nemůžu.
Jsou dokonale pravdivá. Heleďte, stává se, že má žena dobrého muže, který pracuje, ale k tomu má další dva chlapy, a tak z něj dělá blbce.
Vy pro to nemáte vůbec žádné pochopení?
Nemám.
A pro nevěrné mužské?
Ten můj měl taky milenky, a přitom jsme spolu od patnácti let. U chlapů to toleruju, ti vědí, kde mají domov. U nás doma je to takhle - kdybych já něco udělala, už bychom spolu nikdy nežili. Zato Franta, ten udělal volovinu čtyřikrát, možná vícekrát. Ale já musím být lepší než můj manžel. Víte, že jsme se dvakrát skoro rozvedli? Já nemohla mít děti, ale chyba to byla jeho, neměl mi co vyčítat. Až pak ho napadlo, že adoptujeme malého Fandu, a dnes už se nehádáme.
Váš Fanda má kdesi dvojče, sestru. Vídá ji?
To víte, že jo, jezdí za ní do Plzně. Zamilovali se na zábavě, kde jsem zpívala. Bylo jim asi sedmnáct a můj vlastní bratr po nich furt koukal a říká mi: Věro, ta holka se nějak má k tvýmu Fandovi. Já na to: Ježiš, oni nevědí, že jsou sourozenci. Brácha mezi ně přišel na poslední chvíli, protože oni už se chtěli políbit, tak je vzal do parády a všechno jim vysvětlil. Ta brečela! Já bych nechtěla zažít co oni dva.
Mí nejbližší v base
Obdivuju, že někdy vydržíte zpívat tři dny na svatbě, a přitom rozhodně nejste zdravá.
Doma bývám nemocná, ale na pódiu a mezi lidma jsem hned úplně zdravá. U nás i v cizině - tam se bohužel nedomluvím, ale lidi jsou stejní jako tady, to vím. V Torontu jsem si kdysi koupila obrovskou a setsakramentsky drahou zmrzlinu, dva kopečky. A teď vám tam zabrzdí jeden Kanaďan, přijde k mé lavičce a říká, jestli bych mu mohla dát líznout. Tak jsem mu dala, on si pochvaloval, jak je dobrá, a koupil mi ještě dvakrát tak velkou, jak byla tuta. A co vidím, nevidím, teď vám leze z kanálu žebrák. Mně ho bylo líto - roztrhanej byl, špinavej, sbíral vajgly. Tak jsem ho rukou přivolala a dala mu dvacet dolarů. A manažerovi jsem řekla: Jirko, všechno jídlo, co je nahoře v hotelu, doneste dolů. A dala jsem to žebrákovi. Víte, jak brečel?
Vy jistě vyděláte víc, než je v Rokycanech průměr. Nevyčítáte si, že se to nijak neprojevilo na vašem životním stylu?
Velké peníze nevydělám.
Nevěřím.
Tak já vám něco prozradím. Naposledy jsem byla nedávno zpívat v Americe, a Franto, kolik jsem přivezla domů? (Manžel mlčí.) Kolik?! (Já nevím.) Sedm tisíc.
Dolarů?
Českých. Nerozumím tomu, proč tak málo. A to si jídlo a hotely někdy kupujeme sami. Co vy na to?
Obávám se, že vás někdo okrádá.
Možná. Dneska nemůžete věřit nikomu, ani svýmu vlastnímu. A teď vám ještě něco řeknu - jedeme hrát na turné do Itálie, pět šest koncertů. A přivezu si nanejvýš pětadvacet tisíc. Jak můžu být bohatá? Děláme cvičený opice, nic víc. I Michael Kocáb mi říkal: "Věro, za tolik let, abys nebyla bohatá, to není možný!" Zpěvačka v Praze vydělá několik set tisíc za pár skladeb do playbacku a já zpívám živě za tři tisíce.
Nepomohlo by, kdybyste prostě přestala házet peníze do automatů? Říká se jim výherní, ale vyhrává se zřídka.
Jde to. Přednedávnem jsem tam hodila tři stovky a vyhrála dvacet šest tisíc.
Ale určitě jste v minusu.
Někdy je to znát. Když hodě prohraju, tak jdu domů smutná a brečím.
Jací jsou podle vás dnešní mladí Romové?
Vulgárnější, než jsme byli my; často mluví sprostě, drogujou, zpívají falešně, nejsou tak temperamentní... Žijou úplně jinak. Rodiče na děti moc nedbají. Nevím proč - já svého kluka vychovala tvrdě, byla jsem na něj přísná hubou. Přišel ze školy, musel si složit věci, jinak bych ho přizabila. Naučila jsem ho mýt nádobí, uvařit, pohostit návštěvu... A kdyby nebylo v baráku čisto, je zle.
Ale i on skončil v kriminále.
Neoprávněně! Zachránil jednoho českého kluka, kterého chtěli okrást nějací Plzeňáci. Syn se s nimi začal rvát, ale pak se to obrátilo proti němu a zavřeli ho, i když nikomu nic hrozného neudělal. Víte, jak mi bylo? Naštěstí ho pak pustili za dobré chování domů.
Jaké to je, mít věčně nějaké příbuzné ve vězení?
Mám lupénku ze stresu. Kolikrát já jsem hlavou mlátila do zdi!
Myslíte, že je u nás spravedlnost stejná pro všechny?
Jsem vzteklá, když ženská zahodí dítě do popelnice a doktoři ji vezmou jen na léčení, protože je na tom prý psychicky špatně. Krucipísek, já bych jí dala. Dítě mohl někdo adoptovat jako kdysi já. Tu ženskou bych zabila.
Takže jste pro trest smrti?
To víte, že jo. Ale nejdřív bych jí pomaličku trhala nehty z nohou, aby pocítila tu bolest.
Litujete někdy, že jste nepřijala nabídku zůstat natrvalo v Kanadě?
Vůbec ne. Tady jsem se narodila a tady jsou nejhezčí ženský na celém světě. Jinde mají jen pár těch modelek a jinak to nestojí za pohled. I mužský jsou u nás nejlepší - třeba tady u nás byl Rom Honza, a kdybych si na něj nešáhla, tak bych nežila. Řekla jsem to Frantovi, ten mi dovolil, abych si toho krasavce podržela, a on mi dal dokonce pusu... Umřel.
Vy jste zpívala skoro po celém světě. Kde se vám opravdu nelíbilo?
V Americe. Tam je špína. Byla jsem přímo v New Yorku a ani nemohla jít ven, jak se mi chtělo zvracet. Všude se prodávaly ty smažené hranolky, bagety a maso, smrad z toho šel... To nesnáším. Naopak nejhezčí je Paříž, kam se kouknete, jako byste viděl Prahu. Všude památky - já se musela jít podívat do té zahrady, kde hrála Angelica, a na místa, kde hrál Louis de Funes... Tam jsem se vznášela.
Proč jste odmítla jet do Japonska?
Nepojedu tam nikdy! Dávají lidem jíst psy, kočky i hady.
Nevadí vám na koncertních šňůrách, že jste samotná ženská mezi pěti mužskými?
Naopak, protože mám v kapele ďábla, Emila, hraje na basovou kytaru. Pokavaď mluví, tak je v autě veselo. A jak je ticho, tak vím, že něco chystá. Vedle nás jedou v autě ženský, tak on si sundá kalhoty a ukáže jim holý zadek. Ty ženský se smály jako blázen, skoro se vybouraly. S klukama je prostě lepší legrace než se ženskejma, to mi věřte.
Vy často říkáte, že jste úplně obyčejná, ale ne každé Romce od plotny se poštěstí mluvit s prezidenty.
A co jako? To jsou taky obyčejní lidé. Já jsem řekla v Lánech Havlovi do očí: Jak to, že pijete a kouříte, když jste nemocnej? A on na to: Paní Bílá, doktor mi nakázal, že si mám vybrat pití nebo kouření. Tak Havlovi říkám: A co má bejt? No, kouřím i piju, odpověděl. To víte, já se o politiku nezajímám, ale hned jsem mu řekla, že bych nechtěla dělat prezidenta. Každej od něj chce peníze, na tuto, na tuto a na tuto...
Klausovi jste taky za něco vynadala?
Jeho ženu můžu, ta pochází ze stejné vesnice jako můj táta a měli stejnou kmotru, listonošku. Táta jí dokonce jednou hrál cikánské písničky a ona mu chtěla zaplatit, ale ten Václav je strašnej lakomec. Zakázal jí to. Ten neměl být prezidentem.
Tekla mi ze srdce krev
Když kdysi dávno umřela vaše maminka, prý jste držela deset let smutek. Za koho smutníte dnes?
Za tatínka, zrovna před chvilkou jsem brečela. Manžel mi pustil kazetu, kde táta hraje na housle a violu. Já se s jeho smrtí pořád nemůžu smířit. Něco vám řeknu - byla jsem nejstarší ze sedmi dětí a táta mě učil hrát na nástroje, takže jsem s ním byla pečená vařená - na svatbách, křtech, pohřbech, festivalech... Ale on si našel druhou ženu, která se o něj nestarala, ráda se oblíkala, neuklízela, nevařila, poslední dobou chodila hodně na houby do lesa a měla jiného partnera.
Počkejte, jaké houby?
Sušila tátovi houby pod postelí. Jemu se už tak těžko dýchalo, a to víte - houby, to je otrava. Byl z toho celý oteklý a umřel.
Už je to taky pár let zpátky...
Měla jsem tátu vážně ráda. Když umřel, museli jsme jet zpívat do Německa. A na pódiu jsem ho najednou viděla. Stál vedle mě opřený o hůlku a já mu nahlas povídám: Táto, prosím tě, promiň, víš, že je to moje práce a musím zpívat. Vždyť ty jsi byl taky muzikant... Nech mě na pokoji a odejdi. A pak už jsem ho nikdy neviděla.
Jak vlastně vypadá romský smutek?
Je to tragédie. Když mi zemřela maminka - bylo jí pětačtyřicet - tak mi normálně tekla ze srdce krev, fakt jsem to cítila. Zemřela 29. prosince, víte jak mi bylo?
Smutné svátky.
Od té doby nedržím žádné Vánoce. Normální jídlo uvařím, ale žádné ostatní blbosti nedělám. Na co? Ani dárky si nekupujeme.
Šetříte si na co nejkrásnější pohřeb?
Jestli chci mít hodně peněz, tak kvůli klukovi, aby se měl opravdu dobře. Nemá tady nikoho, a aby žebral, to nechceme. Když bude mít dobrou ženu, tak tenhle byt za dva roky odkoupíme, necháme mu ho a sami nebudeme mladým překážet. Koupíme si nějaký skromný byteček na vesnici... Ale jinak já strašně nechci umřít. Nechci, nechci. Nedovedu si představit, že tady jednou nebudu, a když na to pomyslím, tak jsem vynervovaná. Vím, že Ježíš zkusil hodně a lidi taky musí zkoušet, ale nemůžu se s tím smířit. Někdy takhle třeba ležíme s manželem, najednou to na mě přijde a řeknu: Franto, pojď ke mně! A chci, aby mě podržel, protože jinak bych se snad sama zabila...
Takže po velkolepém funusu netoužíte?
Není to důležité, protože člověk vyšel z hlíny a do hlíny zase jde. Jak jste mrtvý, tak je všechno jedno. To už nic nevíte.
Vy nevěříte v království nebeské?
Nevěřím. Normálně shnijeme v zemi. Teď nedávno jsem viděla, jak vykopali po dvaceti letech dědečka, aby ho dali do jiného hrobu k jeho manželce, a našli tam akorát kosti. Rozežere vás veškerej ten hmyz.
Ale vy jste přece katolík, měla byste žít s nadějí.
Nejsem moc chytrá, ale vemte si, kolik lidí umřelo jenom ve válce. Miliony! A není možné, aby se do tadyhletoho jednoho nebe všechny duše vešly, to by bylo něco strašného. Nevím, jestli mám pravdu, ale kolik jen lidí je v Číně! Tam už není žádný vzduch, a když se narodí dcera, tak ji zlikvidujou, aby byli jenom mužský. Možná že nějaká rajská zahrada je, jenže jen pro dobré lidi, a těch je dneska strašně málo.
Jaká jste vy?
Franto, jaká jsem? (Manžel mlčí.) Jaká jsem? Povídej! ("Já nevím.") Jsem vzteklá. Když přijde kluk domů až ráno, tak mu strašně vynadám. Anebo když se mi ztratila kazeta, to jsem pak musela vzteky rozbít okno. Nemám ráda, když někdo krade. A taky rozhodně nemám frňák nahoru...
To vám někdo podsouvá.
Jo, občas se doslechnu, že jsem bohatá, mám služku a chůvu... Už jsem jednomu klukovi vynadala: Ty blbečku, copak si myslíš? Já musím sama vařit, prát, vyžehlit si takovou haldu... Ty bláho! Kdybych já měla frňák nahoře, věřte mi, tak bych se v životě se žádným Cikánem nebavila, ani bych si k němu nesedla. Ale já jsem z chudé rodiny, z jedné mísy nás jedlo sedm dětí a bráchové to do sebe strašně rychle házeli, aby se najedli víc než my holky. A v ložnici jsme na jedné posteli spali všichni, celá rodina.
To rodiče neměli vůbec žádné soukromí?
Máma už na sex ani nebyla, po tolika dětech. A když se s tatínkem chtěli sčuchnout, tak mohla v neděli - to jsem já byla na čaji a bráchové si hráli někde na vojáky. Přišli domů vždycky až po osmé hodině.
Apokalypsa se blíží
Zpíváte si doma?
Nikdy. Radši jsem u televize, tu miluju. Sleduju seriály a běží to až do rána - neusnu, pokavaď televize nehraje. Můj herec je Stalone, ale včera jsem se dívala na Vinnetoua a mám ráda staré české filmy a pohádky. Víte kolik jich mám natočených?
A já si myslel, že pro vás zpívat znamená něco jako dýchat.
Někdy si zpívám na toaletě. A to tak nahlas, že mi Franta říká: Ty ses zbláznila. Naštěstí nám sousedi strašně fandí, i když jsem v baráku jediná Romka. Kdysi jsme tu zkoušeli s kapelou, ale nikdo si nestěžoval na kravál - otevřeli okna a poslouchali nás třeba do půlnoci.
Umíte prý hádat z očí. Věříte sama nějaké vědmě?
Nevěřím. Na jednom koncertě jsem viděla Romku, která hádala z ruky. Seděla naproti mně, věštila budoucnost, ale já se jí podívala do tváře a řekla jsem: Vy máte strašně falešný oči. Proč neřeknete čistou pravdu, že jen potřebujete peníze, a místo toho lidem lžete? Ona se sebrala a odešla.
Chodí se vás Rokycanští ptát, co je čeká?
Přišla za mnou takhle jedna holka, a mně bylo hned všechno jasné: Co ti mám říct? Jsi zamilovaná po uši a on je darebák. Jsi těhotná. Nevěřila mi, ale doktor to potvrdil. Tak jsem si pozvala toho jejího kluka a řekla mu: Ty prevíte, ty jsi rozmazlený fracek. Myslíš si, že když máš auto, motorku a pokoj s palmama, tak si budeš dělat, co chceš? On koukal jako blázen a ptal se: Vy jste byla u nás v Komárně? Nebyla, ale poznala jsem mu to z očí. Pak jsem mu řekla, že do měsíce bude svatba. On sice vrtěl hlavou, ale za pár týdnů přišlo oznámení.
Troufnete si říct, co čeká nás všechny?
Stane se něco strašného, ale nemůžu říct co. Nevypadá to dobře. Ať lidi využijou všechno, co mají, protože nás nic dobrého nečeká. Téhle katastrofy se dožijeme a nejhůř na tom budou rodiče, kteří mají mimina. Lidi se zhroutí, uvidíte. Ale víc k tomu říct nemůžu.
|
Věra Bílá |
 Věra Bílá a Kale na koncertě v Jeruzalémě. |
 Věra Bílá a Kale na koncertě v Jeruzalémě. |
 Věra Bílá & Kale v Jeruzalémě - plakát. |
 Obal alba Cigánsky plač Jána Kurici ze skupiny Vidiek a zpěvačky Věry Bílé. |
 Věra Bílá a Kale na jevišti Národního divadla při slavnostním večeru Pocta Václavu Havlovi. (30. ledna 2003) |
 Věra Bílá na festivalu Creamfields. |
 Zvučný hlas zpěvačky Věry Bílé za doprovodu rómské formace Kale se nesl do dalekého okolí. |
 Zvučný hlas zpěvačky Věry Bílé za doprovodu rómské formace Kale se nesl do dalekého okolí. |
 Zvučný hlas zpěvačky Věry Bílé za doprovodu rómské formace Kale se nesl do dalekého okolí. |
