To je první scéna romantické komedie Venuše a zároveň britský humor v kostce coby záruka, že z příběhu pozdní lásky hereckého veterána k přítelově praneteři nepocrčí levné slzy.
Trapné stáří?
Takhle by mohly vypadat Vratné lahve 2: kdyby se jejich hrdina rozhodl jít o kousek dál za pouhé bezbolestné erotické představy a kdyby v nich kantorského svůdce Zdeňka Svěráka nahradil Peter O’Toole, dokazující každou vteřinou, proč byl navržen na Oscara. Nebojí se ukázat nejtrapnější znaky stáří, a přitom v sobě nese kouzlo, vůči němuž není ani mladičká hrdinka zcela imunní.
Od praneteře čekají oba herečtí vysloužilci něžnou kuchařinku v bílé zástěrce; dorazí drzý fracek v růžových teplákách, ne moc bystrá a zcela nesentimentální holčina, jež se povaluje, láduje, nalévá pivem a odmítá cokoliv dělat - kromě kariéry modelky. Ale hrdina jako by pod hrubou fasádou viděl bytost, kterou lze přitesat k obrazu svému a la Pygmalion, a nechá se jí okouzlit, ač ví, že nezištnost či ohleduplnost od ní očekávat nemůže.
Sledovat, jak O’Toole svou postavu provází očistcem nerovného vztahu, je ryzí a nesdělitelný zážitek. Při prvním setkání se podvědomě narovná, absolvuje s ní únavné vybírání hadříků, na které nemá, kupuje si její přízeň honoráři za roličky, v nichž zhusta hraje umírajícího - a skvostně! Vodí ji do divadel - ona chce do barů; sveze ji otevřenou limuzínou, za což je mu v nádherné scéně odměnou jen pohled na dívčiny nohy.
Přitom nejde o stařecké poblouznění se ztrátou soudnosti, po celou dobu si je vědom pošetilosti svého konání, před níž utíká na kus rozumné řeči ke své bývalé ženě, v podání Vanessy Redgraveové dokonale odrovnané i vyrovnané.
Pění, ale nelepí
Obranou vůči lásce i smrti je samozřejmě smích černého ražení, od výroků typu "všechny mladé pozabíjej" až po rituální četbu nekrologů s věčnou otázkou "kolik odstavečků asi věnují mně?". Na erotiku film nejenže nezapomíná, dokonce jí dává spoustu podob: dusnou, cudnou, zraňující i ponižující. Neboť dívka - na Jodie Whittakerovou čeká velká kariéra - jedná se svým obdivovatelem značně nevybíravě.
"Pořád z vás něco teče," krčí opovržlivě nos. "Smíte mě políbit jen na rameno, a ne jazykem," odměřuje věcně. Chystá mu i tu nejhorší zradu; přesto jím není nedotčena.
Venuše není příkladem oslnivé výbušnosti, nýbrž moudré a vkusné duchaplnosti. Podobně jako vybraný suchý sekt, jejž ti dva spolu pijí, pění, ale nelepí - a herecky je to mimořádně dobrý ročník.
Venuše
VB, režie Roger Michell, hrají Peter O’Toole, Jodie Whittakerová, Vanessa Redgraveová, titulky, 95 minut
Hodnocení MF DNES: 70%
